Názory k článku Nemám ráda rozvody

MANŽELKA MI ŘEKLA, ŽE UŽ MNE NEMILUJE A ODCHÁZÍ ODE MNE

Začalo to velkou láskou už na VŠ a skončilo rozvodem....

Opravdu si myslím, že vždy to vše má největší dopad na děti. Od nás se "manžel" odstěhoval, když bylo mladší dceři 1,5 roku. Sdělil mi, že už mě namá rád, a že se se mnou rozvede. Myslím, že jsme měli běžné manželské neshody, ale jsem přesvědčena, že to nebyl hlavní důvod.A to ještě musím napsat, že mladší dcera je narozena po 3-letém snažení po zdařilém IVF. O to mi to vše přijde smutnější. Ze dne na den přestal spát doma, postupně si odnášel své věci v době,kdy jsem s dětmi nebyla doma. Starší dcera v té době začalo chodit do první třídy a nesla to velice těžce, až jsem musela navštívit dětského psychologa. Snažila jsem se, navštívila jsem manželskou poradnu, prosila ho, ať to nedělá, že máme přece 2 malé děti. Já jsem vyrůstala v úplné rodině a o to víc mi to přišlo vůči dětem strašně nespravedlivé a moc jsem si vyčítala, že jsem dětem nedokázala zajistit to krásně dětství, které jsem měla já. Protože jsem se odmítla s dětmi odstěhovat z našeho bytu a nesouhlasila jsem s jeho prodejem (jeho slova: "když to finančně nezvládněš, dej mi děti") - dcera chodí do školy, má tady spoustu kamarádu.... - dělá mi doma samé naschvály, předem nevím kdy přijde,.......... hodně se snažím věnovat dětem, jezdíme na výlety, na hory, .....ale myslím, že se s tím budu vyrovnávat velice dlouho. Střídání dětí o víkendu, soudní tahanice o majetek, .....

Jiste, neco jineho je, kdy se jeden z manzelu "zamiluje" a nezodpovedne pali mosty a nehledi ani na to, co to provede s jeho detmi... Ano, muze se zamilovat, muze dokonce i rodinu (spolecne bydleni) opustit, ale NIKDY by nemel opustit deti. Myslim tim prestat se jim venovat, travit s nimi cas, zajimat se o jejich starosti, bolistky, radosti, prvni lasky apod. Muze tady byt pro ne, i kdyz bydli jinde a o to predevsim jde! K.

U mě si žena našla milance v době, kdy byla těhotná, s tím, že to mělo po porodu skončit. Neskončilo a v běžném životě srovnává mě s ním. Ráda se odreagovává s přáteli, a já se starám o děti. Starám - a ona si užívá. Budiž. Ale nestojí jí to za to, rodinu držet. Kdysi jsem ji přesvědčil, že mít děti je správné a chtěl jsem děti. Ona chtěla mít volnost a přátele. teď se rozvádíme, protože mě nemiluje. Asi ani nechtěla to zkoušet. S tím druhých taky žít nechce, koneckonců, on je věřící a stejně by s ní žít nemohl a nechce. Ale ---- děti si chce vzít s sebou. Vlastně mi bere vše, pro co jsem žil: ženu a rodinu a děti. Materiálně se budu mít pořád dobře, asi i lépe než ted, kdy vlastně financuju dárky pro jejího milence. Není to jen o chlapech, že jsou oni příčinou; bývá to i jinak.

Moc se mi líbí, co jste napsala. Je to smutné a píchlo mě u srdce. Zrovna neprožívám nejkrásnější chvíle svého života, odešla jsem od rodičů a s tátou jsem neměla nikdy vztah a už ani v to nedoufám. Víte, bylo to asi moc těžké, dospívání a to vše ostatní, ale myslím si, a já bych byla alespoň z pohledu na věc jaký mám, přinejmenším ráda, kdyby si byl táta na mě kdy udělal čas a nebyl to workoholik, který je neustále naštvaný a zlost si vybíjí na mě. A to jsem našich jediné dítě. Chtěla jsem tě povzbudit, ale koukám, moc se mi to nepovedlo a tak alespoň Ti popřeji mnoho štěstí, aby se absence tvého taťky co nejméně odrazila na tvém partnerském vztahu. A pro všechny holčičky a dorůstající ženy, které neměly vztah s tátou, nebo bohužel nebyl, když ho potřebovaly,...Nevzdávejte to, i když je to ouha, tátou svět nekončí, svět začíná vámi a reálným přístupem, který zaujmete sami k sobě, k tátovi a na všechno okolo.