Názory k článku Začínáme na víceletém gymnáziu

skvělý příspěvek

Děkuji za Váš příspěvek, celé toto téma mě dost zajímá, právě proto, že 15-letý syn je nyní ve kvintě gymnázia /nastoupil až od tercie/ ze sedmého ročníku ZŠ. V základce se děsně nudil, byl s přehledem nejlepší ve třídě bez jakýhokoliv učení..Problém je v tom, že i když byl nejlepší měl na vysvědčení několik dvojek a trojku z matiky. Měli jsme s manželem pocit, že na té škole děsně zlenivý.. Zkoušky na gympl udělal, byl přijat a začal tam chodit. Učitelky z bývalé ZŠ se k tomu stavěly skepticky, prý za půl roku bude zpátky, btw. dvě z nich mají děti taktéž na gymnáziích, takže samy nemají k "mateřské" škole důvěru.. :( Měl také problémy s autoritami, ale zásadně jen s učitelkami - ženami. Bohužel na gymplu si trochu pohoršil prospěch, ale je to pochopitelné, hlavně z důvodu, že se prostě odmítá soustavně a pravidelně připravovat... Teď začalo být ale hodně zle, prostě do školy odmítá chodit, gympl je blbý, všichni jsou blbý, on chce na "učňák" a mít !vegáč" a co nejdříve jít do práce, aby "měl svatej klid". Problémy s autoritou má pořád, ale zase jen s učitelkou. Učitelé jsou v "poho"... Nějak si nevíme s manželem rady, uvažujeme i o poradě s psychologem, ale bojím se toho, že až zjistí, že i na jiné škole může být "nejaky prudič" budeme zase ve slepé uličce.. Včera kvůli tomu utekl z domova, večer se po mých úpěnlivých smskách vrátil domů /asi by se vrátil stejně, ale kdo ví?/. Nechci aby nám jednou vyčítal, že jsme ho ignorovali v jeho přáních, ale na druhou stranu nechci aby nám vyčetl, že v jeho "telecích " letech jsem nedokázali být více zásadoví ... Může mi někdo poradit? Omlouvám se, jestli mám v textu nějaké pravopisné chyby, nejsem češka :(

Tak já jsem tady asi jediná, kdo přesně tuto situaci zažil sám na sobě. Přešla jsem z kvalitní jazykovky na víceleté gymnázium. Byl to první rok, kdy se tato gymnázia otevírala. Bylo to ale v jiné době, měla jsem za sebou tři roky ruštiny a jeden angličtiny. Na gymplu jsem udělala velkou chybu a začala znovu s angličtinou, což mě dost zabrzdilo. Měla jsem začít němčinou a angličtinu dělat dál v jazykovce ve volném čase. Tolik k jazykům. Jinak nelituji, i jazyková škola pro mě byla celkem jednoduchá, připadala jsem si jako hvězda a neučila se. Na gymplu jsem přišla na to, že lidí, kteří jsou podobně nadaní, je mnohem více a že jsou i tací, na které zdaleka nestačím. Všichni jsme se tam velmi brzo naučili dělat si sami poznámky, což jsme zúročili na výšce. Cítila jsem se velmi zopdovědně a dospělě, protože jsme chodili na gymnázium s tradicí vykání- no představte si, starší kantoři nám v těch dvanácti letech skutečně vykali... Možná vám to připadá praštěné, ale mně to přišlo velmi výchovné. Nevím jestli se to ještě někde dělá.

Milá Katko, přeji Ti hodně úspěchů ve studiu, ať máš hodně dobrých kamarádů a prožiješ krásná studentská léta.
PS: Moje mladší dcera je taky primánka na gymplu ve Znojmě, zatím se jí tam líbí, učení má taky dost (úkoly každý den) a chodí ještě 4x týdně plavat a 2x týdně do hudebky. Ke všemu jsme dojíždějící, ale všechno se dá zvládnout.
Tak ahoj.

tak to jste narazili asi na špatný gympl... to já se zase děsím základky... samozřejmě, že je mi jasné, že to bylo tou konkrétní základkou, na kterou jsem chodila a nemyslím si, že jsou takové všechny... Možná jste měli líp hledat, aby to tam nebylo takové jak popisujete... vím lehko se to říká... tak hlavně, že je tam dítě "spokojené" :) Moje sestra chodila na osmileté a po 4 letech MUSELA odejít, protože se bytostně nesnesla s jednou "profesorkou" a ta jí vysvětlila, že jestli neodejde dobrovolně tak ji nechá prolítnout jenom, aby ji neměla na očích :(