Názory k článku Předporodní kurzy a cvičení v Podolí

Ne, nezdá.
Myslím, že Vy jste si musela odnést pravdu velkou křivdu, když ještě po takové době od porodu máte aktivní potřebu je (FTN) tak vehementně kritizovat. A důsledně reagovat na jakýkoliv projev spokojenosti s péčí ve FTN.
Já jsem si odnesla podobný pocit z prvního porodu v Apolinářské, rozhodla jsem se jít příště jinam a druhý porod mi ty šrámy z prvního vyhojil.
Myslím ale, že v těchto případech může dobře pomoci i psycholog.
Poslední slovo nechávám Vám. Fakt to nechci nijak pitvat. Jediné, co mě vždycky posléze pohne je to, že, jistě v nadšení pro věc, tepete do pracoviště, které na tom ve skutečnosti v pražské konkurenci není tak špatně.
Nashledanou.

Ahoj Mago,
nám na tom samém kurzu taky říkali, že SNAD by to mohlo jít, tak jsem se ptala - v poradně. Odpověď byla zamítavá a k porodu mě přijímala ta samá lékařka, tak už jsem se ani neptala a říkala si, že pak se uvidí. Mimochodem, na oddělení jsem se bavila s maminkou, která si o něj řekla při příjmu - a taky ho nedostala. Ale to mi zas tak nevadilo, nepočítala jsem s tím, že by mi ho položili na břicho. Ale to, že mi ho nechtěli dát na oddělení, mě docela popudilo, to jsem brala jako jistotu. Prostě nevadilo mi dohadovat se o věcech, které mně nikdo neslíbil, to jsem si dokázala stát za svým, protože jsem byla připravená na to, že to asi nepůjde. A já se opravdu o všem musela dohadovat stylem "vím, že u vás se to dělá, ale já si to přeju tak", protože že by mi plnili přání hned poté, co jsem je vyřkla, tak to ne. Ale když mi nechtěli splnit to, o čem předem tvrdili, že nebude problém, to mi ubíralo jistotu a nesla jsem to špatně. Jinak já na porod nevzpomínám ve zlém - kdyby mi někdo v těhotenství řekl, že po jedenácti hodinách (pro mne neskutečných) bolestí budu mít náladu se smát a víc než na bolest budu myslet na to, jak je příjemné, když mě zrovna teď manžel objímá a líbá, asi bych si o něm pomyslela, že je cvok. Ale ono to tak bylo! A jsem přírodě moc vděčná za to, že mě tak dobře oblila hormonama a tajně doufám, že i příště bude ke mně stejně štědrá. Ovšem následující tři hodiny.. Dodneška, když procházím kolem jakékoli porodnice, vzpomenu si na výroky mého porodníka a ty stále ještě bolej, začne mi přebíhat mráz po zádech a nepříjemně šimrat v žaludku. Fakt mě nenapadlo nahlásit, že si přeji, aby lékař mlčel, když už mi nemá co důležitého říct, asi to příště udělálm :-). Nicméně jsem docela optimista (i když z mých příspěvků se to asi nezdá, že?), takže to neberu nijak tragicky a říkám si - na první porod dobrý, při druhém už budu chytřejší, no a při třetím budu hvězda, která lékaře strčí do kapsy...
Hezký večer Sylvie

Ahoj maminky a skoromaminky
Já mám s odnesením obou dcer velice nepříjemnou zkušenost: První jsem rodila za totáče a to se se mnou nikdo nebavil - sice jsem se už tehdy nechala mužem dovézt do poměrně vzdálené porodnice jen proto, že tam byl rooming-in, ale nebýt toho, že jsme se snažili tam přijít co nejpozději, tak nás nepřijali - musela jsem tvrdit, že mne porod chytil na cestě a lhát v tom, že jsem posunula udání času, kdy bolesti začaly tak, aby si mysleli, že jde o porod překotný. A tak mne v 8:30 přijali a v 10:15 byla dcera na světě. Pochopitelně, že mi ji odnesli a navíc - protože neměli připravený pokoj, nechali mne ležet na porodním sále 6 hodin (a nesměla jsem ani na záchod). Teprve na pokoj mi prinesli v 16 :30 dceru poprvé - 6 hodin po narození k prvnímu přiložení - s dudlíke v puse. Kojila jsem 6 týdnů, ale už od 2. byla malá přikrmovaná. Navíc - přes moje upozornění, že má dlouhé nehtíčky (byla přenošená) jí ručičky nezajistili - třeba nechat delší rukávky přes prsty - a tak se mi po těch 6 hodinách vrátila s škrábancem na tváři cca 4 cm a jizvu má dodnes.
U druhé dcery mi slíbili, že mi ji nechají, ale rodila jsem ve 3 ráno, 2 hodiny jsme byli všichni tři i s tatínkem na sále a v 5 hodin mi řekli, že přestlání postele udělá až denní směna a tak že si půjdu lehnout zpět na "těhulky", kde jsem ležela už 10 dní, jelikož jsem přenášela. No a pochopitelně mi malou sebou nedali, ale přinesli mi ji až v 7:30 a opět s dudlíkem v puse. Když jsem jim říkala, že už musí mít hlad, tak mně "uklidnili", že jí dali čaj. Z flašky. Pochopitelně byla malá na láhvi od 8 týdnů. Já mám problám s malou tvorbou mléka ale i tak si myslím, že při správném "prokojícím" postupu to mohlo dopadnout lépe. Byla jsem v obou případech děsně nešťastná, že nemohu kojit déle, ba přímo jsem trpěla výčitkami svědomí a silnou poporodní depresí. Při první dceři to trvalo asi 2 roky, než jsem se z toho docela dostala. Vidět kojící maminu byl pro mne bolestný zážitek a výčitka, že nejsem dost dobrá máma, když svému dítěti nedám to nej..... . Navíc můj pediatr - v té době daný dla místa bydliště - mi při každé poradně neopoměl zopakovat, jak jsem nezodpovědná že dítě nekojím, jak ho tím ohrožuji a jak jsem sobecká, že mám strach zkazit si postavu a proto mu upírám to, na co má právo.
Jo, jo, není nad socialistické zdravotnictví.......
Takže dnes mohu na podkladě svých nedobrých zkušeností poradit jediné: NEDEJTE SE. A skutečně dítě vyproste k prvnímu přiložení okanžitě a UŽ HO NEPUSŤTE!!!!

Ahoj Hančo,
jak si mám s důvěrou vybrat porodnici, kde budu rodit, když s personálem, který se mnou bude u porodu se setkám až během porodu. Do té doby jsou to pro mě cízí lidé a já nemám důvod jim důvěřovat. Moje matka rodila za bolševika v podolské porodnici. Říkala mi, že porodní asistentky byly na běžné matky zlé, dokonce prý i některé matky během porodu udeřily. Trochu lepší to měly ženy, které podplatily lékaře nebo porodní asistentku tzv. kulichové. Časté téma čekajících maminek v dlouhé frontě před prenatální poradnou prý bylo, jestli zaplatit doktorovi před porodem nebo po něm.
Zajímalo by mě, jestli se situace již změnila? Poraďte, kdo jste z Prahy!!!

Jarka

Ahoj,
mluvily jsme tu o tom už mockrát, ale já se přesto znovu ještě jednou zapojím.
Myslím, že se nymýlím, že Sylvie i já jsme rodily ve stejné porodnici, to jest v Krči.
Já jsem dostala dítě na břicho bzprostředně po porodu, byl to první zážitek po opuštění mateřského těla. Bylo to krásné.
Pokud si toto přejete musíte to ve FTN říct při PŘÍJMU NA PORODNÍ SÁL.
Po nějaké době nám holčičku odnesli na změření a zvážení, nekoupali ji a byl u toho tatínek. Trvalo to velmi krátce a pak jsem ji měla přibližně hodinu u prsu.
Pak nám ji skutečně odnesli, což nám bylo líto, ale separace trvala jenom dvě hodiny. Hned po příchodu na pokoj jsem jí dostala k sobě do potele, znovu k prsu atd.., nejdřív se šetrnou a velmi milou pomocí sestry, pak už nás nechali všechny tři o samotě.
Pokud bych rodila ještě jednou, dítě už bych si odnést nenechala. Udělala bych to takhle: po porodu, když by bylo vidět, že vše je v pořádku, požádala bych (nejlíp ve chvíli, kdy je dítě u prsu), aby nám ho nechali a nikam neodnášeli. Pokud by přesto někdo přišel a dítě chtěl odnést, prostě bych ho nevydala z náručí. Nevěřím, že by se se mnou někdo pral a také bych se spolehla na podporu manžela. Navíc, dítě je moje a ne sester, lékařů, nemocnice, nebo kdovíkoho. Jedině já (a otec, samozřejmě) za něj nesu zodpovědnost a rozhoduji o tom, co se s ním bude dít.
Kromě toho, konkrétně ve FTN už tato možnost, že je dítě nepřetržitě s vámi a není vůbec odneseno, existuje, jak jsem se dozvěděla ve zdejší poradně od MUDr. Paulové. Jen to rodičkám neříkají, protože pro personál je separace samozřejmě pohodlnější.
Takže hodně zdaru.