Lehké mozkové dysfunkce (2. část)

1. část je zde.

6. NÁPRAVA LMD

Lehké mozkové dysfunkce lze napravit, často zcela k normě. Hovoříme obecně o nápravě, nikoli jenom léčbě, protože některé používané postupy mají povahu léčby, jiné rehabilitace, jiné učení a cvičení. LMD jsou, jak jsme vyložili v předchozích bodech, vysoce komplexní záležitost: možných příznaků jsou desítky, u různých lidí v různých kombinacích.

Také náprava LMD proto musí být komplexní. Dosud osvědčené "pilíře" nápravy jsou:

* farmakoterapie: podpora pro lepší aktivaci nervových buněk

* EEG-biofeedback: trénink funkcí nervové soustavy přímo na úrovni aktivace pozornosti a soustředění, posílení vůle, sebeovládání atd.

* nápravné postupy: logopedie a metody poradenské psychologie a speciální pedagogiky (nácvik konkrétních dovedností a odstraňování jednotlivých příznaků)

6.1. Farmakoterapie

LMD jsou charakteristické oslabením, nedostatečnou aktivací mozkové kůry. Existuje řada prostředků, které aktivaci mozku podporují, mnoho z nich volně prodejných. (Jejich použití má být odborně odůvodněné!)

Nootropika čili "výživa mozku"

Tyto látky podporují aktivaci nervové soustavy zlepšenou výživou mozkové tkáně. Poskytují nervovým buňkám větší přísun kyslíku a glukózy tím, že zvětší průtok krve mozkovými cévami (připomeňme neblahý dopad nedostatečného okysličení např. při porodních komplikacích, ale i při úrazech hlavy, ztrátě vědomí apod.). Jejich účinek je výživový, tudíž nemívají vedlejší účinky, organismus je dobře snáší a mohou se užívat dlouhodobě (nevyvolávají návyk).

Piracetam se velmi dobře osvědčuje jako účinná podpůrná terapie u různých LMD v dětství i v dospělosti. Jde o jakýsi "vitamin pro mozek", látku téměř přirozenou. (Piracetam je derivát tzv. kyseliny gamaaminomáselné, GABA. GABA je přirozený neurotransmiter - látka, kterou mozek produkuje k vedení vzruchů mezi neurony.) Mozek po poškození (např. kříšení po porodu apod.) nevyrábí látky potřebné pro své vlastní fungování v dostatečném množství.

Pro farmakoterapii LMD je doporučená dávka pro děti 3x denně 800 mg (Piracetam AL 800), pro dospělé a vážnější stavy i dvojnásobná.

Piracetam je na recept plně hrazený pojišťovnami i volně prodejný.

Z přirozených látek je pro prokrvení mozkové tkáně účinný extrakt z listů stromu Gingko biloba. Doporučená denní dávka je 80-120 mg. Gingko biloba je volně prodejné jako doplněk výživy, částečně hrazené pojišťovnami v přípravku Tanakan. Z dalších nootropik jmenujme Encephabol a Enerbol.

Vitaminy

Pro výživu nervové tkáně jsou určené především vitaminy skupiny B, specifický je vitamin B6 - Pyridoxin. B6 je přirozený vitamin, nachází se např. v obilných klíčcích.

Pro LMD je doporučená dávka 20-60 mg denně.

Minerály

Elektrická aktivita mozku je tvořena ionty hořčíku, vápníku, draslíku, sodíku a chloru. Jejich dostatek a vzájemná rovnováha jsou pro funkce nervových buněk nezbytné. Pro zrání mozku ve smyslu tlumení pomalých frekvencí EEG (a tedy např. zklidnění hyperaktivních dětí) se doporučuje hořčík (magnesium). K indikaci a dávkování je ovšem třeba odborného vyšetření EEG.

Psychostimulancia

jsou razantním zásahem do aktivace CNS. Tlumí příznaky nedostatečné aktivace CNS, jako je nepozornost a hyperaktivita. Z psychostimulancií tlumících projevy LMD se používá např. budivý amin Ritalin. Účinnost psychostimulancií je asi 70%, mají ovšem také nevýhody. Podle studií z posledních let vedou u dětí k útlumu růstového hormonu, a tedy nižšímu tělesnému vzrůstu a váze (ve srovnání s vrstevníky), mají vedlejší účinky a riziko návyku. Nevýhodou je také, že jejich účinek není trvalý - účinkují pouze po dobu užívání, při vysazení se příznaky vracejí. V naší praxi se používají výjimečně (spadají pod tzv. opiový zákon), v těžkých případech utlumení funkcí mozkové kůry.

Thymoleptika

jsou látky, které v mozku podporují vyšší hladinu serotoninu, neurotransmiteru zajišťujícího duševní pohodu. Používají se v psychiatrické praxi jako antidepresiva, podle americké praxe však také tlumí příznaky hyperaktivity. Nejznámější přípravky jsou Deprex (Prozac), Seropram.

Obecně posilující potravinové doplňky

Posilující účinek na CNS má také lecitin. Lecitin je přirozená látka, výtažek ze sóji. Má příznivý účinek na posílení paměti a bdělosti a účinek obecně růstový (klouby).

Dalším známým prostředkem je ženšen, který má obecně růstový efekt.

Připomínáme, že indikace je třeba odborně konzultovat - nejlépe s vyšetřením EEG.

6.2. EEG-biofeedback

EEG-biofeedback je vysoce specifická metoda pro posílení žádoucí aktivace nervové soustavy, především pro trénink pozornosti a soustředění, sebeovládání a sebekázně (zklidnění impulzivity a hyperaktivity), zlepšení výkonů intelektu. Vynikající a rychlý účinek má také na poruchy spánku, zejména problémy s usínáním, i na noční děsy a enuresu (pomočování). Dobré výsledky vykazuje i u vývojových vad řeči a specifických poruch učení (dyslexie, dyskalkulie).

Účinek EEG-biofeedbacku se vyrovná účinku silného psychostimulancia. (Studie srovnávající u skupiny dětí s poruchou pozornosti a hyperaktivitou efekt EEG-biofeedbacku a Ritalinu ukázala u obou skupin přesně stejné zlepšení - významný ústup příznaků u 83% subjektů.) Na rozdíl od psychostimulancií je však účinek EEG-biofeedbacku trvalý, protože se jedná o učení - co se mozek při tréninku naučí, už se nelze "odnaučit".

Základní informace:

EEG-biofeedback je metoda, která umožňuje regulaci frekvencí elektrické aktivity mozku ("mozkových vln). Jedná se o sebe-učení mozku pomocí tzv. biologické zpětné vazby. Když mozek dostává okamžitou, cílenou a přesnou informaci o ladění - v případě LMD tedy "rozladění" - svých mozkových vln, může se naučit, jak je uvést do souladu. Má široké aplikace - užívá se pro trénink špičkových výkonů (např. vojenští piloti), i v klinických aplikacích, zejména u LMD.

Jak se provádí?

1. Úvodní vyšetření zjistíme, které funkce je třeba zlepšit (soustředění, pozornost, vůli, paměť, uvolnění atd.) a proč mozek nefunguje, jak by měl. Provedeme záznam EEG, psychologické vyšetření.

2. Provedeme zkušební EEG trénink, abychom mohli odhadnout, nakolik je pro daný problém metoda vhodná a jakou může mít prognózu. Tento výsledek zpravidla získáme již po prvním zkušebním sezení, protože z něho vyčteme tzv. křivku učení.

Elektrody přilepené na hlavě snímají mozkové vlny, které program třídí do frekvenčních pásem a převádí do digitální podoby. Oboje a sledujeme na počítači. Počítač zpracovává signál a zajišťuje zpětnou vazbu. Zpětná vazba je vlastně informace o tom, jak fungují mozkové vlny v daném okamžiku.

Průběh mozkových vln před sebou vidí klient na obrazovce "přeložený" do podoby video hry, kterou hraje pouze silou své myšlenky - ryzí vůlí, bez klávesnice nebo myši. "Hru" ovládá jen činností svého mozku. Jinými slovy: mozek řídí sám sebe. Když narůstá aktivita mozku v žádoucím pásmu mozkových vln, je hráč odměňován úspěšnými výsledky. Vzrůstá-li aktivita v nežádoucím pásmu, úspěch ve hře mizí. Mozek postupně reaguje na motivační vodítka, které mu počítač poskytne tím, že ho odměňuje za dobré výsledky ve hře. Tak se v mozku rozvíjí proces učení nových, vhodnějších frekvencí mozkových vln: jde o práci mozku na sobě samotném. Jak se mozek příslušné postupy a vzorce učí, zapisují se do paměti, mozek si je osvojuje a pak je používá automaticky. Celý proces se velmi podobá normálnímu učení a cvičení.

Trénink za pomoci EEG biologické zpětné vazby je nenásilný, bezbolestný a hravý. Pokud je prováděn odborníkem, nepředstavuje žádná rizika, nemá vedlejší účinky a není návykový. Dosažený účinek EEG-biofeedbacku je trvalý, podobně jako umění číst a psát, plavat nebo jezdit na kole (existují případy, u kterých je trvalost výsledků sledována již přes dvacet let).

Jakých výsledků lze dosáhnout?

EEG-biofeedback je účinný v 60-90% případů podle obtížnosti problému. (Čím je problém psychologicky nebo zdravotně závažnější, tím je trénink náročnější.)

* Lehké mozkové dysfunkce - poruchy pozornosti, soustředění, učení, řeči, chování a podobné potíže. "Typická" LMD je charakteristická EEG záznamem mírně až středně retardovaným vzhledem k věku (kolísání vigility, deficit alfa aktivity, výskyt theta a delta frekvencí). V průběhu terapie EEG postupně vyzrává až k plné maturaci. V souvislosti s tím se zvyšuje spontánní nervová regulace: ustupují impulzivita, těkavost, neklid či agresivita regulují. Chování se zklidní, zlepší se sebeovládání, posílí vůle. Zvýší se odolnost vůči stresu. Zlepší se mezilidské vztahy. Zlepšení schopnosti a výkonnosti také zvýší jedinci jeho sebedůvěru a sebeúctu, které bývají u různých dysfunkcí pochopitelně snížené. Zlepší se i kognitivní funkce: u dětí, které trpěly poruchou pozornosti, několik studií prokázalo statisticky průkazné zvýšení IQ. (Různé studie o 5 - 20 bodů - záleží na individuálních faktorech, věku atd. Jde o statistické průměry - většina případů se zlepší mírně, některé případy o 20 bodů, některý případ se i mírně zhorší.)

* Poruchy spánku: vymizí postupně potíže s usínáním a nespavost, u dětí mizí noční děsy a noční pomočování.

* V indikovaných případech chronických bolestí hlavy (migrén), zad a podobných bolestivých stavů příznaky ustupují, až mizí.

* Úzkosti a deprese: dojde ke zlepšení nálady. Sníží se pocity únavnosti a slabosti, zlepší se kontakt s okolím, zbystří se paměť.

* Obecný stres (u dětí např. stres po rozvodu rodičů, u dospělých např. syndrom manažerského stresu): stav se terapií celkově zklidní. Zlepšuje se spánek, vrací se nebo se zkvalitňuje schopnost soustředění. Zrychlují se výkony (paměť, rozhodování, plánování), posiluje vůle.

* Epilepsie: Epileptické záchvaty byly vůbec prvním zdravotním problémem, na který byla metoda EEG-biofeedbacku úspěšně uplatněna. Záchvaty mají po terapii nižší intenzitu, snižuje se jejich frekvence, v některých případech vymizí úplně.

U závažných stavů, jako je epilepsie, nemůže EEG trénink nahradit léky. Úspěšný trénink však může vést ke snížení medikace. EEG-biofeedback také často "zabral" u pacientů, kteří trpí záchvaty, i když léky užívají.

Závěrem:

* připomeňme, že vztah mezi EEG, kognitivními funkcemi a aktuálními výkony je sice těsně, avšak ne lineární. Většinou - ale pouze většinou - se lepší současně EEG, výkon v IQ testech a školní výkony. Není to však pravidlem: známe jak případy klinicky zlepšené k úplnému vymizení příznaků v chování a výkonech při ještě nedozrálém EEG, tak plně maturované EEG s přetrvávající poruchou učení. Prognózu zlepšuje detailnost vyšetření.

* dozrálé EEG i zvýšený IQ jsou individuální, "privátní" schopnosti jedince. Zda se promítnou v např. praxi školy, záleží i na sociálním kontextu, ve kterém se dítě pohybuje: zda jsou rodina a učitelka podpůrné či negativistické, atd.

Jak dlouho trénink obvykle trvá?

Jedná se o většinou střednědobou (40-60 sezení), někdy krátkodobou (20 sezení), ale i dlouhodobou (více než 90 sezení) terapii, rehabilitaci nebo trénink. Délka tréninku záleží na závažnosti potíží a na věku. Průměrně trvá zhruba 6 měsíců (dle frekvence sezení).

Orientačně lze délku tréninku odstupňovat takto:

* Pro středně závažné potíže, jako jsou hyperaktivita, poruchy pozornosti, učení, řeči, chování a jiné lehké mozkové dysfunkce charakterizované nezralostí EEG je zpravidla třeba 40 sezení.

* U hůře odstranitelných forem, kam patří abnormality EEG a evokovaných potenciálů (ukazatele nestability mozkové kůry či poruch percepce a asociačních nervů) obvykle až 60 sezení.

* Poruchy spánku, úzkostné a neurotické stavy, enuréza: základní kúra asi 20 sezení.

* Závažné potíže - epilepsie, dětská mozková obrna apod. - až 80 sezení.

U mírně až středně závažných stavů by měl být počáteční pokrok zřetelný během deseti až dvaceti sezení. U dětí mladšího školního věku (do 13 let) nebo těžkých stavů se plný účinek rozvine asi po dvaceti sezeních. U dospělých se může účinek projevit již do deseti sezení.

Prognóza je jen přibližně lineární, protože různé dysfunkce mají v CNS různé zdroje, tudíž příznaky se lepší v různé míře a různou rychlostí. Relativně rychle (cca 20 sezení) se u dětí lepší příznaky neklidu a netrpělivosti (hyperaktivita a impulzivita), případně nezralosti předškolního věku (enuréza). Střednědobá (cca 40 sezení) terapie obvykle zlepší příznaky nepozornosti a nesoustředěnosti a většinu potíží s řečí, čtením a psaním. Nejhůře ovlivnitelné jsou asociálně zabarvené poruchy chování a vývojové dyskalkulie, kde se náprava u některých případů dostaví třeba až po 100 sezeních. Pravidlem LMD jsou však nepravidelnosti - i u poruch chování a dyskalkulií máme případy zlepšené po 20-30 sezeních.

Je EEG-biofeedback hrazen ze zdravotního pojištění?

EEG-Biofeedback je v ČR zaváděn nově (od roku 1996) a není zařazen do seznamu hrazených výkonů. Také jeho indikační spektrum je příliš široké, než aby každou aplikaci bylo možno označit za zdravotní výkon. Možnost úhrady je definována zákonem o zdravotním pojištění (§ 16): "pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní péči, jinak nehrazenou, je-li její pojištění z hlediska zdravotního stavu pojištěnce jedinou možností zdravotní péče. Poskytnutí této zdravotní péče je vázáno na předchozí souhlas revizního lékaře". Záleží tedy na indikaci a stanovisku revizního lékaře.

Kdo je oprávněn EEG-biofeedback provádět?

EEG-biofeedback musí být veden odborníkem - psychologem, lékařem, speciálním pedagogem, který absolvoval speciální průpravu, včetně školení v neurofyziologii a psychoterapii, a praktický výcvik. (Školící pracoviště pro Českou republiku je Feedback Institut Praha jako vzdělávací pracoviště Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví Brno).

Při EEG tréninku klinických případů spolupracuje terapeut s dalšími odborníky (neurology, psychiatry, psychology, pedagogy), zajišťuje příslušná odborná vyšetření (EEG, psychologické testy apod.) a případně se s ošetřujícím lékařem podílí na vedení léčby.

Z českých špičkových odborníků, kteří mají s metodou zkušenost, citujeme posudek prof. MUDr. J. Fabera, DrSc., z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK:

Celkově lze hodnotit uvedený elektronický terapeutický systém jako naprosto novou a vysoce užitečnou věc. Tímto "hraním" se lidé učí k lepšímu. Přitom nebudou závislí jako někteří počítačoví hráči, ale přes vyšší ovládání svého mozku naopak svobodnější."

6.3. Poradenské nápravné postupy

Metod, vypracovaných na odstranění či zmírnění příznaků LMD, existuje celá řada. Pro jednotlivé dysfunkce jsou specifické postupy:

vady řeči - logopedie

poruchy chování - úprava režimu, modifikace chování k dítěti, autogenní trénink

poruchy učení - speciální nápravné postupy

Konzultujte možnosti nápravných postupů s odborníky v pedagogicko-psychologické poradně.

Závěrem: uvedený komplex

* podpůrné farmakoterapie pro zlepšení mozkového metabolismu

* trénink kognitivních funkcí na úrovni obecných funkcí CNS (bdělost, aktivace)

* nácvik jednotlivých dovedností

považujeme za to nejlepší, co má současná věda pro nápravu LMD k dispozici.

7. LMD V DOSPÍVÁNÍ A DOSPĚLOSTI

Americké studie, které dlouhodobě sledují vývoj poruchy pozornosti a hyperaktivity, odhadují přetrvání příznaků do dospělosti asi u 70% případů.

Z toho někteří odborníci vyvodili rezignaci, např. A. Train, jehož kniha vyšla česky: "Porucha pozornosti a hyperaktivita je forma onemocnění, které nelze vyléčit: je přítomno od raného věku a zůstává po celý život."

Tváří v tvář lidem, kteří LMD doslova trpí, je takový terapeutický nihilismus přímo zdraví poškozující, protože znemožňuje včasnou nápravu!

7.1. Projevy LMD v dospívání a dospělosti

jsou podobně jako v dětství rozmanité: nepozornost, nesoustředěnost a snadná vyrušitelnost, impulzivita, náladovost, výbuchy, vzdorovitost, agresivita a problémy s učením. Týkají se chování, myšlení i citového života. V období puberty se mohou některé příznaky i vystupňovat!

Děti s LMD mohou v dospělosti selhávat v pracovních i společenských nárocích. Muži s LMD se pro své impulzivní chování mohou častěji dostat do sporu se zákonem, ženy trpí častějšími změnami nálad či poruchami spánku. Mezi další příznaky může patřit neschopnost odpočívat, nízké sebehodnocení, neschopnost navazovat a udržovat dlouhodobé vztahy, zvýšená afektivita, výbušnost atd. (pouze hyperaktivity s věkem ubývá...)

7.2. Rizika vývoje bez nápravy

Psychický dopad na jedince má vývoj poruch učení: školní selhání a event. následná neurotizace může vyústit ve studijní a pracovní neúspěch.

Sociálně rizikový je vývoj hyperaktivní poruchy a impulzivity: 20-30% těchto dětí má v dospělosti problémy s antisociálním chováním, alkoholem a drogami!

Zdravotními obtížemi vyúsťuje vývojová porucha motoriky (+ event. neurologické potíže): např. potíže s páteří mohou vést ve středním věku až k invaliditě!

Dysfunkce se zpravidla zhoršují působením dalších činitelů - rodinnou situací, zdravotním stavem, problémy v zaměstnání, event. jinou zátěžovou situací.

Náprava:

Dospělí s LMD vykazují stejnou reakci na příslušné léky a EEG trénink jako děti.

8. MOŽNOSTI PREVENCE

8.1. Prevence dopadů LMD na dítě: v předškolním věku předejít problémům ve škole

LMD lze diagnostikovat u závažných potíží již od narození, obecně však nejpozději ve věku 4 - 5 let. Známky LMD v tomto věku lze již pozorovat jak v chování, tak v EEG vyšetření. To je ještě dostatečná doba pro pokus o nápravu, než půjde dítě do školy.

Jestliže má dítě LMD, bude to mít ve škole těžší než jeho vrstevníci - a jeho rodiče s ním. Základní prevence znamená snažit se o nápravné postupy dříve, než nastane katastrofa ve škole.

Typický příklad: u dětí školního věku s projevy LMD velmi často zjišťujeme, že v předškolním věku chodily na logopedii. Potřeba logopedické péče je tak často předzvěstí problémů ve škole - ať již poruch učení, či chování. Logopedie odstraní jeden konkrétní příznak, ale celkové neurofyziologické oslabení v podstatě zůstává. Jde-li o projev nervového oslabení center řeči, může se projevit v dyslexii nebo dysortografii. Problémy s výslovností mohou souviset i s trvalým neklidem a obtížemi se"zastavit"a na správnou výslovnost se prostě soustředit.

Vitaminová a nootropní podpora, EEG trénink a nápravná cvičení mohou opožděné zrání nervové soustavy zrychlit, takže dítě může jít do školy již adaptováno.

8.2. Prenatální prevence

Jsou LMD skutečně neodvratitelné jako osud? Pozoruhodné výsledky přináší tzv. prenatální učení - metoda specifické stimulace plodu v průběhu těhotenství. Přesnou zvukovou stimulací jsou nervové buňky nenarozeného dítěte aktivovány, čímž je posilováno zrání mozkové aktivity. Takto stimulované děti se dle výzkumné studie rodí bez pláče, s otevřenýma očima a náznakem úsměvu, mají větší porodní váhu a délku. Začínají dříve mluvit a chodit než jejich vrstevníci. V 5-6 letech měly inteligenční kvocient v rozsahu 120 - 150 bodů.

Stimulace zrání nervové tkáně může být slibnou a jednoduchou prevencí dysfunkcí - zatím je těchto dětí v USA 60 000 a LMD se u nich nevyskytují. V ČR dosud 3 děti.

9. CO MÁM DĚLAT JAKO RODIČ NEBO UČITEL DÍTĚTE S LMD?

Pociťujete někdy bezmoc, vyčerpání a zoufalství, když se bezúspěšně snažíte přimět dítě, aby se soustředilo na úkol? Tak cítíte přesně to, co cítí dítě nad úkolem!

Dítě, které má poruchu soustředění či poruchu učení, je skutečně proti své dysfunkci bezmocné. Cítí se zoufale, jestliže je nuceno do toho, co mu vůbec nejde, a říká se mu, že je líné, nebo zlobivé, nebo hloupé, nebo... (dosaďte si sami).

Osvědčená psychoanalytická moudrost zní:

"Pacient říká, že nemůže. Pacientova rodina říká, že nechce. Psychoanalytik ví, že pacient nemůže chtít". Nemůže chtít, protože jeho chtění, jeho vůle je oslabena nemocí.

Děti s LMD skutečně mívají slabou vůli - oslabenou vrozenou neschopností se soustředit či neklidem. Nikoho z nás netěší, když mu věci nejdou. I tyto děti chtějí dělat věci dobře a být úspěšné.

1. Pravidlo číslo jedna: uvědomit si, že problémy dítěte mají biologický základ. Neplynou z jeho charakteru, morálky nebo vůle. Kdybychom např. věděli, že má zlomenou nohu, také bychom ho nenutili, že ji má rozběhat! Do hlavy sice nevidíme, avšak pokud se nám něco nezdá, můžeme vzít dítě na specializované vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny a k neurologovi. Včasné vyšetření ušetří zbytečné trápení.

2. Nejdůležitější věc, kterou děti potřebují a rodiče mohou dát, není výchova, nýbrž láska. A děti, kterým se věci nedaří, potřebují lásky více, ne méně! Jestliže se dítě - i zdravé dítě - necítí milováno, horší se i jeho výkony. Když dítě obejmete, půjde mu úkol lépe, než když ho budete napomínat. Užije si dost mrzutostí se svými dysfunkcemi i bez vašeho kárání. Láska, kterou dostane, mu pomůže se přes své nedostatky lépe přenést.

3. Každý den s ním dělejte také věci, které vás oba těší. Jestliže se nebude cítit se sebou dobře, půjde mu všechno ještě hůře.

4. Pozitivní výchova upevňuje žádoucí chování mnohem účinněji, než negativní. Oceňujte dítě za to, co mu jde dobře (i maličkosti), spíše než abyste je trestali za to, co mu nejde. Utvořte systém pobídek a odměn, aby se mělo o co snažit.

5. Když potřebujete dítě pokárat, pak přesně za to, co udělalo: "tohle bylo špatně" je přece něco jiného, než "ty pořád zlobíš". Bude-li pořád dostávat takovéhle nálepky, nakonec vám dá za pravdu a přestane se snažit.

6. Nikdo není takový odborník na dítě jako jeho rodiče - když chtějí. Staňte se experty na problémy svého dítěte. Budete moci jeho chování lépe předvídat a lépe tolerovat!

7. Nedejte na starobylé a ledabylé průpovídky typu "on z toho vyroste" nebo "nedá se s tím nic dělat". Ani jedno není pravda: většinou z toho nevyroste (jen to bude méně nápadné) a v naprosté většině se s tím něco dělat dá. Dokud se všechno nevyzkoušelo, je na rezignaci vždycky dost času.

8. Nepodceňujte vliv toho, co dítě dostává ze zevního prostředí! Uspořádejte jídelníček tak, aby pokud možno neobsahoval dráždivé chemikálie, jejichž důsledky nemůžete kontrolovat: umělé přísady, umělé vůně a příchutě, barviva, umělá sladidla, přemíra cukru a tuků. Zajistěte ovoce a zeleninu v jídelníčku každý den.

9. Zamyslete se nad tím, že jedno a totéž chování může být viděno negativně i pozitivně. Dítě s LMD například může být viděno jako:

* upovídané x pohotově mluví

* neklidné x živého temperamentu

* hyperaktivní x plné energie

* bolestínské a lítostivé x citlivé a vnímavé

* vymýšlí si a bájí x má skvělou fantazii

* impulzivní x spontánní

* roztěkané x schopné dělat více věcí najednou

* nepořádné x nezdržuje se maličkostmi

* neposedné x hravé

* nepředvídatelné x nikdy nenudí

* obtížně usíná potřebuje méně spánku

* u ničeho nevydrží stále se zajímá o nové věci

10. Nepřeceňujte věci, které vám vadí teď (školní výsledky apod.), jakoby v životě dítěte už nikdy nic jiného nemělo nastat. Nekazte si vztah do budoucna.

11. Pro nápravu se obraťte na odborníky. Vaše dítě potřebuje se svými mentálními problémy pomoci stejně, jako kdyby trpělo tělesnou vadou.

Stará moudrost praví:

"Pane Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co se změnit dá.

Dej mi trpělivost, abych snášel to, co se změnit nedá.

A dej mi moudrost, abych uměl mezi obojím rozlišovat".

PRO RODIČE S DĚTMI S LMD: UŽÍVAT PRAVIDELNĚ, 3X DENNĚ

____________

PRAMENY:

American Psychiatric Association. Diagnostic and Statistical Manual, 4th ed. 1994.

DSM III. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch Americké psychiatrické společnosti. Praha, Výzkumný ústav psychiatrický 1989.

Eccles JC.: How the SELF controls its BRAIN. New York, Springer 1994.

Faber J: Analýza elektroencefalogramu během psychologických testů. Čas. Lék. čes. 122, 1983, č. 3, 67-73.

Faber J: Elektroencefalografie. Praha, Univerzita Karlova, 1992.

Faber J: EEG - atlas pro začátečníky. Praha, Triton 1998.

Faber J a kol.: Praktické využití analýzy elektroencefalogramu u neurologických a psychiatrických chorob. Prakt. Lék., 78, 1998, 5, 227-233.

Faber J: Využití metody EEG-biofeedback ve školním poradenství. Průběžná zpráva o řešení resortního výzkumu MŠMT. Praha 1998.

Kucharská A a kol. : Specifické poruchy učení a chování. Praha, Portál 1998.

Lantz D, Sterman MB: Neuropsychological assessment of subjects with uncontrolled epilepsy: Effects of EEG feedback training. Epilepsia, 29, 1988, 2,163-171.

Linden M, Habib T, Radojevic V: A controlled study of effects of EEG biofeedback on cognition and behavior of children with Attention Deficit Disorders and Learning Disabilities. Biofeedback and Self-Regulation, 21, 1996, 35-50.

Lubar JF, Swartwood MO: Evaluation of the effectiveness of EEG biofeedback training for ADHD in a clinical setting as measured by changes in T.O.V.A. scores, behavioral ratings, and WISC-R performance. Biofeedback and Self-Regulation, 20, 1995, 83-99.

Matějček Z, Dytrych Z, Tyl J: Lehké mozkové dysfunkce. Ministerstvo zdravotnictví 1991.

Matějček Z: Dyslexie. Praha, H + H 1993.

Matějček Z: Praxe dětského psychologického poradenství. Praha, Stát. pedagog. nakl. 1991.

Paclt I, Florian J: Psychofarmakoterapie dětského a dorostového věku. Praha, Grada 1998.

Pokorná V: Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. Praha, Portál 1997.

Ptáček R: Efektivita EEG-biofeedbacku u lehkých mozkových dysfunkcí. Diplomová práce. Praha, Pedagogická fakulta UK 1999.

Rossiter TR, La Vaque TJ: A comparison of EEG biofeedback and psychostimulants in treating Attention Deficit Hyperactivity Disorders. Journal of Neurotherapy, 1, 1995, 48-59.

Říčan P, Krejčířová D: Dětská klinická psychologie. Praha, Grada 1995.

Sears W, Thompson L: The A.D.D. Book. New understandings. Boston, Little, Brown and Company 1998.

Sterman, MB, Macdonald LR: Effects of central cortical EEG feedback training on incidence of poorly controlled seizures. Epilepsia, 19, 1978, 3, 207-222.

Tansey MA: Wechsler WISC-R changes following treatment of learning disabilities via EEG biofeedback training in a private practice setting. Australian Journal of Psychology, 43, 1991, 147-153.

Train A: Specifické poruchy chování a pozornosti. Praha, Portál 1996.

Třesohlavá Z a kol: Lehká mozková dysfunkce v dětském věku. Praha, Avicenum 1983.

Tyl J, Petránek S, Nosková E, Tylová V, Ptáček R: Efektivita terapie lehkých mozkových dysfunkcí s využitím EEG-biofeedback tréninku. Závěrečná zpráva grantu IGA Ministerstva zdravotnictví ČR. Praha 1998.

Tyl J, Pazlarová M: Změny koncepce lehké mozkové dysfunkce. Čsl. Psychiatrie, 86, 1990, 1, 17-26.

Tyl J, Matějček Z, Albrecht V: Epidemiologický výzkum znaků lehkých mozkových dysfunkcí. Čsl. Psychiatrie, 86, 1990, 1, 27-36.

Zelinková O: Poruchy učení. Praha, Portál 1996.

Zametkin A: Porucha pozornosti. Zrozeni k hyperaktivitě? JAMA - CS, 1995, 3, 10, s. 785-789.