Re: Ahoooj

Holky díky za pochvaly Daniely, to udělá každé mámě radost Mě ani nepříjde, že by vypadala starší, než je, ale asi vypadá. Je navíc dost vysoká, aspoň podle oblečení, kalhoty musí mít minimálně 110 velikost. Ta mě asi doroste v první třídě Jenže jak otevře pusinku, je to docela šok, protože jí pořád ještě není moc dobře rozumět. Myslím šok pro okolí, já jsem vděčná za to, že konečně začala komunikovat pro mě srozumitelnou formou. Myslím, že nás logoped nemine. Verísku, mě zase fascinuje Verunka - má neuvěřitelné oči, jak z čokolády. To se mi odjakživa hrozně líbilo - a nejen u dětí
Něco mi uniklo, že vybíráte jen holčičí jména? A nebo klučičí už máte vybrané a nechceš to raději zakřiknout? Držím palce pro chlapečka, protože vím, že by sis ho přála - ale na druhou stranu, holčičky vám evidentně jdou a překrásné, tak je škoda to nevyužít A o tom zakrňování - myslím, že máš na odpočinek nárok po abosvování medicíny.Já se musím učit teď, protože jsem se na to vykašlala zamlada.
Jani, nemám ponětí, na co všechno v občanovi narazím - ale pevně doufám, že spotřebitelské úvěry tam nebudou I bez nich mám z toho hlavu zamotanou. Mám na to docela dobré učebnice, hezky se to čte, ale otázka je, co v hlavě zůstane. Koukám, že druhé dítko máte nějaké čiperné, když už tlačí Bětušku na odstrkovadle - to jsem docela koukala. Stejně jako Míši Lukášek - taky mi příjde nějaký hodně akční. A to ani nemluvím o Lenny, kde Laila byla vzor klidného dítěte a Sabrinka mi temperamentem připomíná Danielu, když byla malinká.Asi musí každá rodinka dostat od každého trošku Pety, zkopírovat sem fotku z diskuze není složité, někde jsme na to měli návod, zkusím ho najít a vložit sem.
Brazilko, četla jsi článek o té psychogenní zácpě na hlavní straně? Asi před měsícem. V podstatě jsme dělali všechno, co tam radili.U nás byl problém jí vůbec přesvědčit, aby si na prkýnko sedla. Hned utíkala pryč.Musela jsem jí hlídat, a když někam zalezla a vypadala že potřebuje kakat, odchytla jsem jí a posadila za mohutných protestů na záchod. Měli by prý mít podložené nožičky, což jsem řešila stoličkou, než jsme koupili ty schůdky, které mají stupátko na nožky. Prostě jsem jí nedovolila pak seskočit a dávala jí časopis, nebo knížku, abych odpoutala pozornost a aby něco vyprodukovala a nevnímala to. Když se to povedlo, tak jsme mohutně chválili dokonce i odměňovali nějakou maličkostí. To trvalo asi měsíc, že jsme jí museli hlídat - sama nešla a pak najednou ze dne na den začala chodit sama a nás už jen zavolala, pochlubila se a dožadovala se odměny Ale to jsme pak odbourali rychle. Pak už to byla otázka pár dní, že začala chodit i jinam, naž doma a teď už nepotřebuje ani to prkýnko a domácí prostředí. U nás ten stav vyvolala zácpa a bolestivé kakání, kdy si to spojla a bála se jít jinam než do plen. Takhle jsme s tím bojovali přes půl roku ale pak se to zlomilo ze dne na den. Myslím, že nejvíc pomohly ty dárečky, které měla slíbené - měla motivaci překonat ten strach. Chce to hlavně klid a trpělivost, což je někdy náročné.