Re: A naše oblíbené pracovní pondělí je tu:-)

No Káti, já koukám, že sice nemáš ještě sama mimčo, ale všimla jsem si, že toho hodně víš.
Ty chodíš někam na praxi,viď?? K maminkám kamarádkám.
Hezky si popsala tu klubíčkovou metodu, sama bych to lépe nepopsala.
Jj, to máš naprostou pravdu, že když se ty mimča křečovitě nožky napínají,pak to jde těžko.Vidím,že přec nějakou tu zkušenost už máš.(já před Ondráškem nevěděla vůbec nic.Vše jsem se učila až při něm)
Mimčo bych ti přála jako sůůl!!Budeš zkušená mamča už před porodem.

Ne ne ne,to pod tím vůbec nesouvisí s dnešní promluvou s Michalem.
Manžel přišel z práce domů a hned jsem mu to u kávy vyklopila. Tvářila jsem se jistě, že to prostě hodlám radikálně řešit.
Když jsem mu to vylíčila, první co mi řekl je, že jsem těhotná a že si to nemám tak brát.Že jsou to hormony.
Strašně jsem se naštvala, copak neví, že vždycky ty problémy byly? Nezávisle na tom v jaké stavu se nacházím?Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není způsobeno hormony, to je realita.
Z tohoto hlediska (vztah tchýně a já=naše problémy) mi manžel připadá jako totální FLEGAMTIK!!!!!Jen v tomto hledisku, jinak flegmatik vůbec není,naopak je dost citlivý,ale tohle prostě neřeší vůbec. On se prostě nějak nevzrušuje. Párkrát na ní vylítl a tím to haslo. Bere všechno v pohodě.Jenže on není celý den zavřený doma a neposlouchá ty její kecy.
Tak jsem prostě udeřila se strašnou hrozbou!!!
Řekla jsem mu,že chci odsud pryč, že odejdu.
V tu ránu se urychleně probral!!!! To byste nevěřili,jak na mě koukal!!!!! A přitom jsem ani náznakem nenaznačovala, že bych snad chtěla odejít od něj, to nééé, jen jsem řekla tady odsud že chci pryč.
Najednou to začal řešit.Dokonce váhá zda to tady všechno neopustí (máme hospodářská zvířata a vím, že je to jeho láska a že se někde ve městě v bytě unudí k smrti, že by ho to ničilo), tak jsem se konečně trochu uklidnila, že o tom začal nahlas přemýšlet.
Říkal mi cosi o tom, že mu dávám pěkný kapky, že neví co dělat, že ho trápím.
Já jsem mu řekla: Kapky mi dává tvoje matka miláčku. Né já tobě.
Je to na tobě.
Nakonec (to už bylo dávno po hádce-výměně názorů) začal hrozně vyšilovat a chovat se jak psychopat.
Fakt nevím kde to žiju!
Začal šíleně vyšilovat, že ho určitě nemiluju, že kdybych ho milovala, tak tohle ani nevypustím z úst apod.Co chci dělat,kam chci jít (to jsem šla jen na dvorek nadýchat se vzduchu).
Pořád chodil, vopatlával mě a říkal, že to nějak vymyslí.
Já ho mám ráda a upřímě,ale jak mu to mám vysvětlit,že tu nechci být?!Vždycky mi na tohle odpovídal, že je to jen rozmar, že mě to přejde, že by to byl ode mně nerozum.

Tak jsem se vypsala.Snad to nevadí.