Re: Jaana2:

F60 Specifické poruchy osobnosti

F60.0 Paranoidní porucha osobnosti
F60.1 Schizoidní porucha osobnosti
F60.2 Dissociální porucha osobnosti
F60.3 Emočně nestabilní porucha osobnosti
F60.30 Impulzivní typ
F60.31 Hraniční typ
F60.4 Histriónská porucha osobnosti
F60.5 Anankastická porucha osobnosti
F60.6 Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti
F60.7 Závislá porucha osobnosti
F60.8 Jiné specifické poruchy osobnosti
Zahrnuje excentrickou, nezdrženlivou, nezralou, narcistickou, pasivně
agresivní a psychoneurotickou osobnost


Takže ano, vím moc dobře, co jsou to poruchy osobnosti. A jak vidíte, jedná se skutečně o poměrně širokou problematiku.

Paranoidních lidí znám poměrně hodně. Někdy je to docela záhul, ale dá se na to zvyknout. V partnerství to samozřejmě může být velký problém, pokud se tato porucha začne projevovat třeba jako patologická žárlivost. Poslouchat stále tytéž konspirační teorie zas vyžaduje notnou dávku trpělivosti, ale dá se to zvládnout.

Se schizoidy, pokud na tom nejsou opravdu zle, se dá žít docela slušně. Akorát po nich člověk nesmí chtít nějaké vášnivé projevy lásky apod.

U dissociální poruchu hodně záleží právě na tom stupni rozvoje té poruchy a směru, "kterým se vydala". Takový člověk může být prostě jen silně nekonvenční. Ale taky to může být pěkný hajzlík.

a tak by se dalo pokračovat.

Opakuji již po několikáté - pokud se daná porucha nerozvinula do té míry, že je naprosto dominantním rysem daného člověka, tak je to vždy pouze jenom jedna z jeho mnoha stránek a vlastností.
A teď záleží na tom, jestli ty ostatní vlastnosti nějak působí proti té poruše nebo ji naopak ještě umocňují (či ta porucha umocňuje je).

Tohle:

"Já nevím, pokud by ale nějaký psychicky nemocný člověk byl ochoten bezvýhradně věřit, že je nemocný, brát léky, zúčastňovat se terapií apod., byl by vůbec ještě nemocný? Pak by se dal přece považovat za zdravého, reálně uvažujícího. Nevím jestli sem to vyjádřila jasně, ale skoro mám pocit, že psychicky narušený člověk=problémový člověk a jinak nelze..."

Je typický příklad předsudku a neinformovanosti. Spousta psychicky nemocných lidí si naprosto plně uvědomuje svůj stav, berou léky a chodí na terapie. Někteří jsou na tom relativně dobře, jiní, i přesto, že se opravdu snaží, ne. Je to stejné, jako když někomu na anginu antibiotika zaberou a někomu ne, a navíc se mu ještě rozjede zápal plic.