Re: Koa:

Karbous, máš pravdu v tom, že se nemá dopředu stigamtizovat...když se nad tím zamyslím, tak já to vlastně ani nedělám, znám pár lidí, vím, že mají problémy, ale nejsem s nimi každý den, takže pro mě není problém se na chvíli zastavit, prohodit pár slov a jejich neobvyklé reakce neřešit, protože prostě vím..jenže pak odejdu a mám klid..

...úplně, ale úplně něco jiného je, pokud s takovým člověkem trávíš dny a noci..pokud jde o tvoje dítě...dovedu si představit, že se někdo obětuje (ale i to, že dítě skončí v ústavu!)..pokud jde o rodiče už míň (ale stává se to)..a pokud jde o partnera, tak nejmíň... Jak psala Monty, většina lidí potřebuje partnera i jako oporu.

..Já nevím, pokud by ale nějaký psychicky nemocný člověk byl ochoten bezvýhradně věřit, že je nemocný, brát léky, zúčastňovat se terapií apod., byl by vůbec ještě nemocný? Pak by se dal přece považovat za zdravého, reálně uvažujícího. Nevím jestli sem to vyjádřila jasně, ale skoro mám pocit, že psychicky narušený člověk=problémový člověk a jinak nelze..