Točí se to pořád dokola...

1. Není duševní choroba jako duševní choroba (či porucha osobnosti jako porucha osobnosti).
2. "Míra postižení" bývá různá
3. Hodně záleží na tom, jak je postižený sám schopen a ochoten se ke své nemoci postavit.
4. Duševní choroba je vždy jen jedním z faktorů


Takže jakékoliv zevšeobecňování je zde stejně špatné jako v jiných případech.

Jakékoliv postižení - ať už fyzické či psychické - není určitě žádná výhra. Ale jaksi tady nezaznělo to podstatné - že se bavíme o "vztahu". O dvou lidech, kteří se mají rádi. Mám-li někoho rád, zpravidla mi také něco dává, i když má zrovna nějaké potíže. Mám-li někoho rád, dokážu přestát i problémy, o kterých vím, že za ně dotyčný nemůže.
Něco jiného je samozřejmě situace, kde vztah už dávno není. Kde se jedná o společné soužití dvou lidí, jejichž vzájemná láska dávno pohasla. Ano, nebýt duševní poruchy či jiné komplikace, možná by spolu žili "ze zvyku" dál...