..

Lie, taky mám bm1, který se zcela náhodou nyní začal celkem často připomínat. Ačkoliv já už nemám zájem a jsem blázen do součastného m., tak chtě nechtě stále porovnávám. V řadě věcí je pro mě ten součastný nejlepší a jedinečný, ale na to vcítění do mě samotné byl asi ten bývalý nepřekonatelný.. Od něho jsem byla opravdu stále utvrzována, jak moc mě miluje, na láskypnlou smsku hned zareagoval, protože mu to prostě nedalo.. Ten můj součastný mě neustále trýzní tím, že nereaguje. Holky, máte to některá taky tak? Že když jste spolu, tak vás zahrne krásnými slovíčky a tím, jak vás miluje a jak odjede, tak jako kdyby přecvakl vypínačem a mám pocit, že mě nepotřebuje a tu svoji volnost musí mít k životu? Po krásné noci mám vždycky pocit, že to bude jiné, ale je to vždycky snad ještě horší.. pro mě studená sprcha.. protože já jsem toho den po milování plná a když mu to napíšu, tak se odpovědi nedočkám. příjdu si jako hračka..Moc se tím trápím. Co dělat? Asi fakt jen to, že přistoupit na jeho hru a prostě taky nepsat, nekomunikovat, ať zase začne dobívat on, jako tomu bylo na začátku.. Jinak mám pocit, že ho strácím.. Jako kdyby se bál, že je to tak silné, nebo si to neumím vysvětlit.. Svěřuju se kamarádovi, často probíráme ten mužský a ženský pohled na danou věc, on má milenku, takže se mu snažím vysvětlit její pocity.. Ten kamarád mi dneska řekl, že má o mě strach, že mu z toho všeho připadá, že mě můj m. "miluje" jen když jsme spolu v postýlce.. A řekl mi to chlap..z toho mě asi zamrazilo ještě víc..