Ahoj holky, dneska je fakt krásně, ale byla jsem venku jen chvilku.. šli jsme pěšky do toho bytu, kam se budeme stěhovat, trochu tam zase uklízet atd., je tam neskutečně práce! Od nás je to tam asi 10 minut pěšky, ale mě i při tak krátké procházce začne píchat v břiše, musím se zastavovat nebo se šourat jak šnek, je to hrůza! A hlavně jsme chtěli jít třeba na delší procházku a já kvůli tomu nemám vůbec chuť, není mi to příjemný! Nevíte, jestli je to normální? Asi napíšu mé gyndr. mail a kdyžtak se za ní stavím - i když čas na to budu mít nejdřív ve středu...
Jinak prťátko mě právě mírňoučce kope, je to roztomilý, i přítel už to kolikrát cítil pod rukou... první pohyby jsem zaznamenala už téměř před měsícem!
S tím pejskem to bylo tak - ta jejich původní nebyla ani stará, neměla ani dva roky, ale od malička byla postižená, jenže když byla malinká, tak všechno vypadalo v pořádku. Až později jsme začali zjišťovat, jak špatně vidí a slyší a snad se jí to ještě zhoršovalo. Navíc začalo to motání, to asi poté, co se bouchla do hlavičky, protože jak neviděla, tak třeštila a bouchla se někde o nábytek. No a pak jí podle doktora nesrostly ty lebeční kosti a to je špatný. Takže pejska měli babička s dědou jen chvilku a hrozně se pro ni poslední dobou už trápili, už ji i sami chtěli dát utratit, ale nenašli nakonec odvahu, vycouvali z toho až na veterině, když se k nim malinká tulila. Nakonec to ale bylo moc špatné, ale to už jsme naštěstí sehnali toho dalšího pejska, naši šli k babičce a zavolali tam známého veterináře, takže umřela doma a nestresovala se tím prostředím veteriny. Babička s dědou byli mezitím pryč (ale samozřejmě to věděli) a pak už domů do prázdného bytu přijeli s novým pejskem.
Jinak energii a čas na pejska mají, jsou v baráčku se zahrádkou, oba v důchodu, ale hodně vitální. Nikam daleko nejezdí, jen hodně na chatu a na chalupu, což je obojí blízko Znojma, a kam právě pejska můžou brát s sebou. A tak jsou vlastně pořád s ní, líp se asi pejsek mít nemůže
Vím, jaké to je, starat se o psa, já i přítel jsme mívali, ale to jsme byli děcka a přišli jsme dřív ze školy, než normálně lidi z práce. Teď bysme samozřejmě taky rádi, ale zatím jsme oba v práci a navíc jsme chtěli prvně miminko a případně časem pejska. Navíc víme, že kdyby se časem babička s dědou z jakéhokoli důvodu nemohli o pejska už starat, vzali bysme si ji - nebo naši.
Leni, krásné fotečky, Kubíček je roztomilej!!! A ať se daří s pekárnou!
Ahojte i ostatní, co máte návštěvy a tak
Verčo, držím pěsti zaťaté!