27.4.2008 7:11:13 Správce - Snažíme se
Re: kdyby jen řeči
Ahoj Terezo, taky jsem diskalkulik. A není to žádná hrůza, dá se s tím slušně žít. Jenže můj problém byl v tom, že na základce jsem byla ještě před revolucí a tak se o to nikdo moc nezajímal (i když jsem to měla v papírech od lékaře). Navíc jsem měla matematikáře - no nic moc. A to i na střední, kde si na mě pro změnu zasedl mámy bývalý kolega (moje maminka je paradoxně profesorka matematiky a má "matfyz" z Karlovy univerzity). No vypadalo to tak, že jsem od základky po střední měla z matiky samé 3 a 4 (a to leckde s odřenýma ušima). Ale pak jsem přestoupila na novou školu, tam mě začala učit moje máma. A to byl jediný pedagog, který mi s matikou pomohl (dodnes přemýšlím, proč to doma při "doučování" mou mámou nešlo, ale ve škole z pozice žáka ano - možná proto, že ve škole byla máma o moc trpělivější, když tam měla celou třídu, ale doma měla přístup "jak je možné, že to nechápeš, když je to tak jasné", který mě hrozně provokoval a pak jsem se sekla a už to nešlo). Sice hodně lidem nevymluvím, že jsem neměla žádnou protekci a moje maturita z matematiky za 1 byla opravdu zasloužená a vydřená (hodně lidí si myslí, že jsem měla prostě u maminky protekci, ale je fakt, že jsem to měla naopak o hodně horší, než spolužáci, protože žádná protekce se nekonala a naopak na mě každý koukal, jako na dceru učitelky), ale to nevadí. I kdybych neprospívala, byla bych ta špatná
K maturitě jsem se prostě pekelně drtila a všechny postupy uměla nazpaměť.
Takže gratuluji synovi, že jsi byla prozíravá a zjistili jste to včas a také že má trpělivou učitelku, která na to bere ohledy. A neboj - žít se s tím dá normálně
Odpovědět