Re: sourozenecká žárlivost

Milá Heleno i Jano, děkuji moc za Váš názor a zkušenost. Heleno, s těmi výchovnými chybami u starších a už úplně jiným přístupem k mladším máte naprostou pravdu. Nic se už tak nesleduje: však ono se to někdy naučí a pak jsme až velmi mile překvapeni, že už to umí a jak skvěle. Je to tak. U nás však byla trochu jiná situace ( to aby jste pochopila můj postoj a vůbec můj pohled) Starší se narodila po velmi rizikovém těhotenství (čekala jsem dvojvaječná dvojčátka a jedno jsem ve 20 týdnu potratila, potom se neustále čekalo, jak zareaguje druhý plod.Ten vydržel,ale neustále jsem krvácela a pak měli podezření na hypertrofii plodu a tak mi ve 32 týdnu těhotenství ukončili císařským řezem, neustále mě upozorňovali na možnou nějakou retardaci-proto ji vlastně ještě teď stále více sleduji).Narodila se fyzicky velmi slabá. I teď je o několik kilo lehčí a o pár cm menší než mladší( nedostatečná činnost placenty).Ale nejvíc se to odrazilo na její psychice. Jako miminko neustále plakala a jako starší je přehnaně emotivní. Všechno ji dokáže strašně rozhodit. Ty soutěže jsme vlastně vypustili na radu psycholožky (máme podporovat doma ty aktivity, kde se nesoutěží, těch soutěživých má ve škole a vně rodiny dost).Nicméně v současné době hry samozřejmě hrajeme, ale s tou mladší ( ta nás všechny brilantně poráží)a naše starší dává přednost knížce nebo kazeťáku.Aktivity má samozřejmě svoje a pokud s ní není právě sestra, je vše v pořádku. Ona jako by si neuměla poradit právě v konkurenci s ní. Na druhé straně má o ni třeba velký strach a stýská se jí po ní. Pak ji totálně zničí, když ji mladší vmete klidně do tváře, že jí se tedy "vůbec" nestýskalo. Snad to ale přežijeme všichni bez velkých následků a ona sama se naučí se svou negativistickou a problémovou povahou zacházet.
Já sama mám obrovské zkušenosti se sourozeneckou rivalitou - jsem z jednovaječných dvojčat a teprve v dospělosti jsme se sestrou zkonstatovaly,jakými " křivdami "jsme musely projít.Měly jsme se a máme přes všechny rvačky a nenávistná období v pubertě velmi rády a troufám si říct, že i když už dávno nežijeme společně, máme své partnery a rodiny, jsme si neustále nejbližší a asi největší oporou.
Zatím Vás zdravím a taky přeji hodně pevné nervy a spousta entuziasmu.