Re: sourozenecká žárlivost

Ahoj Ivo,
Mým ratolestem je deset /skoro / a jedenáct / pryč / a marně pátrám ve své paměti, jestli jsem ve svém okolí narazila na sourozence, kde by mladší nebyl šikovnější,víc k světu a milejší . Mladší se umí se víc vcítit,víc se strká a umí si své místo na slunci vybojovat.Já mám dva zatím předpubertální jinochy, takže to srovnávání s tím mladším je ještě nevyostřené, ale znám to moc dobře.
Z toho Vašeho dopisu je cítit, že starší vás trápí? Nechcete hrát soutěživé hry , aby zase nevyhrála ta mladší , nedá vám pokoj , dokud nevybouchnete a nepotvrdíte jí tím, co si o ní myslíte. Píšete, že je šikovná, není už dost velká, aby se mohla odpoutat od své sestry a začít se kamaráadit a tím i srovnávat se svými vrstevníky ? A sama musí přijít na to , že pokud chce být lepší , musí si to vybojovat sama . Žádné úlevy typu " nebudeme hrát hry, když v nich nevyhrávám já " ,jí v životě nepomůžou. A navíc, pokud vy je nehrajete, znamená to , že mlčky přiznáváte , že mladší je lepší.A pro mladší to znamená , že straníte starší, když jí nedovolíte vyhrát. Máte přece dvě holky , nejen tu jednu.
Moc dobře vím, jaké to je. Mladší lépe bruslí, lépe lyžuje , lépe maluje, má víc kamarádů. babičky ho mají radši.... Mám na to takovou svojí teorii.
Všechno může být způsobeno tím, že se narodil jako druhý. To znamená, že my rodiče už jsme ostřílení, neděláme tolik chyb a hlavně, nemáme na něho tolik času.A neničíme mu život samým sledováním, jak je úžasný. Takže se tak malinko vychovává sám.
A pozornost se neupírá jen na něj, ale víc na bráchu / sestru /.Která mu prošlape cestičku. Poprvé na nočník, poprvé do školy , první pětka. I rodiče se učí za pochodu a ten starší to vždycky slízne o rok dřív.A ten mladší miláček odpozoruje spoustu prušvihů jaksi z druhé ruky a umí se jim vyhnout./Moje mladší dítě jakživo nezapomnělo napsat úkol... / A jak tak pořád víc myslíme na toho ,všechno činí poprvé, mladší sourozenec si musí naši přízeň a pozornost zasloužit a své místo na slunci si vyklofat sám. Já si vzpomínám , jak když jsem se autem přesunovala s prvním klukem na chalupu / 80 km hustě osídlenou civilizací / měla jsem extra vaničku , třicet plen v kufru, pět plen v autě , termosku s horkou vodou na Sunar / kdybychom píchli, abych mohla někde v " divočině " nakrmit/ všechno oblečení třikrát, kdyby netekla voda... . jezdili jsem podle toho, jak byl synáček před spaním, abychom mu nenarušovali režim /!/ Hrozné věci jsem dělala.... S druhým synem ? Vzala jsem kluka v peřině z postýlky do náruči a jelo se.Postupem doby jsem redukovala oblečení na jedno náhradní pro oba
/jsou rok a pět měsíců od sebe / a dnes už se vejdou i do mých věcí. Musí se smířit s tím, že nosí na výletech věci jeden druhého.
Myslím, že pořád máme tendenci vychovávat a chránit toho staršího. Co na to, že nehrajete soutěživé hry, říká ta mladší ? Není to vlastně zase důkaz, že se víc staráte o tu starší ? A ta mladá, ta je šikovná, ta se s tím srovná ? Vaše starší slečna je možná méně šikovná než vaše mladší slečna, ale to přece neznamená, že je nejhorší.Možná,že ve srovnáním s ostatními zjistíte, že vaše starší holka je opravdu dobrá. Třeba už jen proto , že ji popohání šikovná mladší sesřička. A nenechá ji v klidu. Zkuste ji zapojit do nějakých aktivit, kde sestra nebude, ať má možnost si taky vybojovat své místo. A nepřistupujte na hru, kdo je lepší, koho máš radši. Koho máte radši?A kdo je lepší? Váš ukazováček nebo prostředníček ?
Vaše ujišťování ,že starší dítě umí lyžovat stejně dobře jako mladší, vám stejně nepomůže, pokud to nebude ona tak cítit . Budete jen vypadat, že ji litujete. A na to mají děti velmi citlivý nos ,a
ztratíte jejich důvěru .
Podporuju sebevědomí toho staršího tím, že mladší nosí oblečení po starším, mimo bot / každý šmajdá jinam /,má o čtvrthodiny pozdější večerku a o deset korun větší kapesné. Navíc se ukazuje , že si pomalu každý buduje trochu jiné zájmy,a tak starší je výborný na dramaťáku a dělá ve skautu rádce a mladší skvěle hraje na klavír a tahá domů kamarády přes počítače...
Největší radost v tom asi marném boji s rivalitou jsem měla, když jsem vyslechla rozhovor v předsíni : To můj brácha hraje na klavír teprve tři roky a byl v tý soutěži druhej. Opravdu jsem zalapala po dechu, protože chlubit se bráchou je mezi sourozenci smrtelný hřích.
Přeju podobné zážitky /,a vydržte, bude nám, matkám od sourozenců hůř.