Pro Gábinu a ostatní - odléčování genetické zátěže

Milá Gábino a další,

ono je to složitější než to na první pohled vypadá. Fialenka to sice nazvala odléčováním genetické zátěže, ale v podstatě to nemá s genetikou, tak jak ji věda definuje a zkoumá, nic moc společného. Zjednodušeně - týká se to také určitého zatížení, které je přenášeno z generace na generaci a které má vliv na vznik nemocí, které se projeví v budoucích generacích té které rodiny a má následně vliv na úspěšnost léčení. Pokusím se to co nejsrozumitelněji vysvětlit, ale pokud je pro vás homeopatie novinkou nebo si nedokážete připustit, že na jejích poznatcích, posbíraných za více jak 200 let praxe a pozorování, může něco být, nebude lehké pochopit i tento poznatek, potvrzený klinickými případy pacientů z homeopatických ordinací:

Takže základem homeopatické léčby je na základě všech pacientových životních projevů - myšlení, pocity, fyzično, vybrat ten nejpodobnější lék, který by postihnul co největší množství všech těchto životních projevů. Tzn. vybrat lék podle princupu, že podobné léčí podobné (tato myšlenka v historii nebyla nová, jako první ji vyslovil Hippokrates a dále také Paracelsus). Nebudu detailně rozebírat, jaké pomůcky ke zvolení léků (kterých je dnes kolem 3000), má homeopat k dispozici, jen se zmíním, že k tomu mu slouží především knihy (materie medica), ve kterých jsou podrobně popsány soubory symptomů (zahrnují mentální, emocionální a fyzické symptomy, včetně generálií - např. jestli jste zimomřiví, co vaše obtíže zlepšuje, zhoršuje obecně apod.), které daný lék vyvolává, a tím pádem také léčí (mám rozepsaný článek o homeopatických lécích, kde podrobněji popisuji, jak léky vznikají a jak se testují, v příštích dnech opět vyjde na Rodině). To, jestli byl správně zvolený lék - tzn. jestli opravdu nastává léčení nebo ne, poznají homeopaté podle dalších principů, které byly za ta století potvrzena opět praxí. (podrobněji v článku na http://www.rodina.cz/clanek3687.htm).

Zakladatel homeopatie Hahnemann však při léčení zjistil, že někteří pacienti nereagují na správně vybraný lék nebo se brzy po jeho podání symptomy objeví znovu. Zaměřil se na tyto "obtížné" případy a podrobil je velice pečlivému studiu a objevil, že mají jeden společný rys. U daných pacientů se totiž v osobní nebo rodinné anamnéze (historie onemocnění) vyskytovaly určité nemoci. Uvědomil si, že takováto nemoc patrně představuje překážku v procesu uzdravování, díky níž nemůže předepsaný lék působit. Tyto překážky (bloky) nazval "miasmata" a po teoretické stránce je vyčerpávajícím způsobem komplexně rozpracoval. Jeho postřehy umožnily a umožňují profesionálním homeopatům vyvodit z anamnézy pacienta(osobní i rodinné) pravděpodobnou sílu jeho konstituce (celkový zdravotní stav - zahrnuje dědičné sklony, osobní anamnézu, životní styl, vlivy okolního prostředí a prodělanou léčbu) a v mnoha případech také předpovědět charakter těchto překážek, které by se mohly vyskytnout v průběhu léčby. Hahnemann definoval tři základní miasmata, která jsou podle něj hlavní příčinou chronické nemoci. Každé z nich dává člověku predispozici k určitému okruhu zdravotních problémů, které charakterizoval i po stránce trvání. Mezi tyto miasmata patří "psora", kterou spojoval s potlačovanými kožními onemocněními a s leprou, "sykóza" související s potlačenou kapavkou a "syfilis", která se vztahuje k potlačované syfilidě. Homeopaté od té doby doplnili další miasmata. Např. r akovina je podle nich spojením uvedených miasmat, objevuje se u lidí, v jejichž rodinné anamnéze se vyskytují všechna tři miasmata nebo více. Také potlačená tuberkulóza(TBC) je kombinací více miasmat. Pokud homeopat u některého z pacientů narazí na "miasmatický blok", předepsaný lék neúčinkuje, i když si je téměř jistý jeho správnou volbou. Je nutné aby tento blok odstranil. Na to existují různé metody. Např. to může probíhat takto:

Miasmatické čištění spočívá v podání jedné dávky homeopatického léku Tuberkulinum v případě, že v rodinné anamnéze je prodělaná TBC, Meddorhinum v případě, že v rodinné anamnéze je prodělaná pohlavní infekce kapavky, Luesinum, je-li prodělaná pohlavní nemoc syfilis a Sulphur, je-li prodělaná kožní nemoc typu psoriázy. Uvedené léky se nikdy nepodávají rutinně, ale pouze v indikovaném případě, tj.v případě, že v rodinné anamnéze je výrazně prodělaná příslušná nemoc, či jiné dědičné zatížení. Miasmatické čištění může provádět pouze zkušený homeopat, neboť se při něm používají vyšší potence homeopatických léků.

Jak jsem ale napsala v úvodu, problém je mnohem složitější. Když některý předek prodělal např.TBC, neznamená to, že je k onemocnění TBC náchylnější i jeho potomstvo. Spíše se to projeví nekonečnými respiračními a hrudními obtížemi, opakovanými nachlazeními atd., ale také vážnějších nemocemi. Miasmatické čištění umožňuje vyloučit dědičné zatížení výše jmenovaných nemocí, nebo alespoň podstatně snížit jejich vliv. Takže děti rodičů takto léčených , např. před početím, jsou po porodu zřetelně klidnější, vyrovnanější, rychleji se vyvíjejí a jejich imunitní systém je vyrovnaný, jsou odolnější vůči alergiím a infekčním nemocem. Vědecké studie samozřejmě nemám k dispozici, ale zase je toto tvrzení ověřeno a potvrzeno dlouholetou praxí homeopatů (myslím, že např. angličtí homeopaté takové studie k dispozici mají)

Mějte se, Jitka