Re: Adopce

Milá Jano,
zcela s Vámi souhlasím.......
Za 9 měsíců se tolik věcí změní, ale čas už nikdo nikdy nevrátí....
Našemu Kubovi bylo 8 měsíců, bydleli jsme v jedné místnosti u manželových rodičů,neustále jsme se s nimi hádali. Naše finanční situace nebyla růžová...
A do toho všeho jsem zjistila, že jsem opět těhotná,tenkrát to pro mě byla přímo šok. Jako první mi hlavou prolítla vzpomínka na první velmi bolestivý porod, jak to všechno finančně zvládneme a potom kam by jsme se všichni vešli na 16m2.Dlouho jsem se nerozmýšlela, za 3 dny bylo po zákroku.Stále jsem se ubezpečovala, že jsem udělala správně.........
Kubovi bylo 10 měsíců, manžel zdědil družstevní byt,krásnej, 3+1...Nastěhovali jsme se a od té doby mám deprese - zabila jsem naše dítě -
Kubovi je 18 měsíců,bydlíme již 8 měsíců ve svém .Tento měsíc by měl Kubíček bratříčka nebo sestřičku
Ale čas už nejde vrátit!!!!!!!
Nezlobte se, že Vás obtěžuji svým příběhem,nikdy jsme to s manželem nikomu neřekli, že jsem šla na interupci a tak se mi trochu ulevilo, když jsem se (vypovídala)
s pozdravem Radka