Potrat neni spravne reseni

Prestože v příspěvcích vyzýváte k toleranci, nechat rozhodnout jen tu ženu, které se to týka apod. S tím nemohu souhlasit. Dítě není věc, kterou v případě potřeby odstraním. Dítě je dar. A tak by se s ním mělo zacházet. S potraty nesouhlasím a se mnou zase nebude souhlasit mnoho jiných lidí. Ale štve mě, když o potratech píšou odborníci, např. Uzel apod. jako o něčem přirozeném. Nikdo z nich není žena a neví, co to těhotenství skutečně je, jak se žena cítí. Naopak znám mnoho žen, které šly na potrat a jejich důvody byly většinou: jsem svobodná, neuživím ho, jsem příliš mladá, buduji si kariéru, mohlo by být poškozené nebo 2 děti mi stačí. Nemáte taky ten pocit, že to nejsou skutečné důvody, ale sobeckost? Když s někým sexuálně žiju, musím mít také zodpovědnost a být připravená, že můžu otěhotnět. Všichni se ohánějí právy žen, ale kdo uznává právo dítěte na život? Od početí je člověkem! Takže jaký je rozdíl mezi vraždou dospělého nebo nenarozeného dítěte? Asi nikdo se nezabýval životem a pocity žen po potratu. Moje kolegyně má 2 děti. Otěhotněla a usoudila, že by finančně nevyšli a tak šla na potrat. Ovšem během 5 let se finanční situace zlepšila a ona dnes vkládá do svého psa více než do dětí. Po letech začala psychicky trpět, protože soukromě si každý rok oslavuje předpokládané narozeniny její nenarozené holčičky. Smutně sledovala, jak jdou prvňáčci do školy a dnes smutně sleduje, jak maturují. Její holčička měla být mezi nimi.Ano, mnoho žen si to třeba tak nepřipouští, ale s věkem se pocit viny určitě dostaví. Je zajímavé, že mnoho lidí smrt štěnátka oplaká, ale smrt nenarozeného dítěte ne.