Co dál? Aneb víra tvá tě uzdravila?

Dobrý den a ahoj těm které už tu trošku znám.. :o)
Vím že tohle není ta správná diskuse, protože už rozvedená jsem.. ale potřebuji poradit s novým vztahem..
Jsem rozvedená, mám 10 letou dceru (epileptičku) a půl roku mám nový vztah s mužem, který je dle mého názoru milý, vtipný, inteligentní..člověk by mohl říci -co víc si přát :o)Dcera ho přijala velice až nad očekávání dobře..
Můj partner stále bydlí se svou bývalou partnerkou jelikož jejich bytová situace je jinak neřešitelná, ale byt už prodávají..
Nemá příliš času, je zaměstnám, má sportovní oddíl kterému věnuje 2krát týdně po práci celé odpoledne a o víkendech jezdí jako rozhodčí pískat, nebo hraje závodně stolní tenis.. času tedy na sebe příliš nemáme..
Od začátku mi pořád říká ať jsem trpělivá, tak já jsem..
Po 2 měsících vztahu se dostal do finanční krize, tak jsem mu půjčila.. pro mě dost vysokou částku peněz..které do toho ovšem nechci plést..ale určitě to ovlivňuje to jak ten vztah vidím..
Jsem epileptička takže má antikoncepce při jistém léku nefunguje stoprocentně. partner říkal že děti chce a že to riskneme..po asi 4 měsících vztahu jsem přišla na to že jsem těhotná, bylo mi řečeno že dítě teď ne a nepadla ani otázka co chci já.. nakonec jsme přerušili potratovou tabletkou, bylo to to nejhorší co jsem v životě udělala.. :o( Bylo mi zle a on psal že přijede a nic.. nakonec až druhej den..
Dalo by se říct že to vše jsme si vyříkali..
Jenže teď po půl roce kdy se vídáme tak dvakrát týdně a když přijede na noc tak přijede večer a hned ráno zase prchá, tak jsem řekla že by jsme s ním chtěli trávit více času, jelikož dcera už by ho tady nastěhovala :o) tak jsem si řekla že trávit společně víkendy by snad nebyl až takový problém, na své akce může přeci vyjíždět i odsud..Bohužel jsem nepochodila a bylo mi řečeno že stále potřebuje nějaký čas pro sebe a že mu ho přeci nemůžu jen tak brát. že to mám nechat jen tak plynout a příliš to nerozebírat..
Neznám jeho sourezence, ani rodiče..dokonce mám pocit že o mě snad ani neví, což je pro mě jako by řekl že tomu do budoucna nevěří :o)On mé rodiče zná, bydlíme v jednom domě..
To je taky problém, rodiče mě svým způsobem masírují že takhle to nemá cenu, dcera občas taky protože chce aby víc jezdil a on naopak a já si pak připadám jako mezi mlýnskými kameny..
Já se ale bojím že jsou to všechno jen výmluvy, ráda bych mu důvěřovala ale mám strach.. nevím jestli je tohle ten případ kdy víra tvá tě uzdravila.. :o)
On není zamilovaný což sám řekl ale má nás velice rád.. zamilovává prý se těžko.. :o))
Jenže mám pocit že se závazkům vyhýbá a že se jen vymlouvá.. znám to když toužíme po lásce a vidíme ji i tam kde není..
Ale mám být nekonečně trpělivá?!.. Musím přece myslet i na dceru.. a ta ho nepozná když jezdí večer a ráno odjíždí, za toho půl roku jsme byli asi jen na 3 výletech kdy snáma trávil pár hodin přes den..
Velice ho miluju ale v životě jsem se naučila že tohle někdy nestačí.. nevím co mám dělat.. mám s ním sice ten pocit že mě má rád, vidím mu to v očích.... snad.. ."o)

Děkuji za reakce a hezký den..