Nevím si rady, prosím poraďte

Všechny Vás zdravím
a chtěla bych se s vámi o něčem poradit. Zajímalo by mě, jak by se dal manžel bezbolestně
přimět k "mužským domácím pracem". S manželem spolu žijeme 5 let ve společné domácnosti. Asi před půl rokem jsme se přestěhovali do krásného zrekonstruovaného bytu, v kterém je stále co dodělávat a vylepšovat. Ale nějak nejsou lidi. Tedy spíše řečeno není moc chuť z manželovi strany. Nejsou to žádné zásadní věci, bez kterých by se nedalo žít. Tak jsem cca pět měsíců statečně držela jazyk za zuby a čekala, že zarážku ke dveřím někdo přišroubuje k podlaze, aby nová vestavěná skříň nebyla po pár dnech užívání omlácená od kliky, že štětka na záchodě bude mít svoji nádobku přidělanou na zdi, že kolo po zimě bude trochu promazáno, či tupé nože nabroušeny a další a další... Dokonce ani takové zásadní věci jako je oprava špatně utěsněné vany, jsme se dočkali až poté, co jsem začala vysílat, právě po těch zmíněných pěti měsících , signály, že už by to bylo potřeba udělat. Skončilo to tak, že to tedy manžel po několikerém upozornění (stále ještě v klidu podaném) nakonec přeci jenom udělal, ale bohužel se to neobešlo bez ztráty desítky. Začala nám ošklivě vlhnout zeď a „krásně“ zplesnivěla. Uznávám, že má náročné zaměstnání, ve kterém potřebuje víceméně svoji hlavu (tedy spíš to, co je v ní), ale práce mu skončí v 15,30 a od té doby má volno. Děti zatím nemáme (nějak se nám nedaří), takže to, že nejlepší relaxaci považuje lehnout do postele a číst si noviny nebo zapnout televizi, či video, si dopřává dostatečně. Já mu v tom nechci bránit, ale myslím si, že půl roku na různé drobné opravy a úpravy (zvlášť, když jsou hotovy za pár minut) je dost dlouhá doba, v které si může najít chvilku. Asi mi poradíte, že si s ním mám promluvit. No jenže to je taky docela problém. Je to normální ješitný chlap, takže jakákoliv diskuze končí hádkou, kdy on se rozčílí, že mu do všeho povídám a stále ho do něčeho nutím. No a já ztratím taky trpělivost, protože mu marně vysvětluju, že mám své domácí povinnosti, a ani v nejměnším mě nebaví ho upozoňovat, že je potřeba udělat to nebo ono. Sama taky nemám ráda, když mě někdo do něčeho nutí. Ale taky jsou určité časové hranice. Navíc jsem člověk dost přímý a diplomacie mi moc nejde. Tak co s tím?