Re: Asi dost naivni problem
Lucie, ptáš se, co dělat, aby byli muži otevřenější, tak mě něco napadlo. Sama říkáš, třebas nepřímo, že ve vašem vztahu jsi ten dominantnější prvek ty. Z toho, co jsi psala o partnerovi mi připadá, že je trochu citově labilní a až přehnaně na tobě závislý (to zatloukání onanie mi fakt připadá až chorobné).
Psala jsi, že ses o tom dozvěděla takhle: "rekl mi to v situaci, kdyz jsem mu rekla, ze se mi nemusi nic bat rict, ze chci vedet pravdu a vsechno a ze mam stale pocit, jakko kdyby prede mnou neco skryval, neco co se mi boji sdelit (opravdu sem ten pocit mela a asi jsem se proto na to ptala a nicila mu tim zivot)".
No vidíš, sama jsi ho pobízela, že ti má všechno upřímně říct, že se nemusí bát, a ve chvíli, kdy k tobě tedy byl upřímný, jsi zareagovala odporem a uzavřením se před ním. Já ten tvůj odpor zcela chápu, rozumím tomu šoku, že ti úplně zbytečně a ještě o takové prkotině lhal, ale vidíš, toto je třeba jeden z příkladů, proč si myslí, že se musí bát, že tě jednou ztratí.
Asi bys mu jasně měla vysvětlit, že pro tebe není vůbec hnusné, když si to dělá sám, ale že tě hluboce zraňuje jeho byť sebelépe míněná lež nebo neupřímnost.
Taky by asi stálo zato trošku popátrat třeba na vlastní pěst v jeho minulosti, proč je tak nesmyslně úzkostlivý, ale asi bych se ho neptala přímo - ve své snaze být ve tvých očích princem v zářné zbroji by zase jeho odpověď nemusela být až tak jednoznačná.
Tak to je ode mne všechno a ať vám to dobře dopadne.
Odpovědět