Re: Asi máte pravdu

Milá Klárko,
také sleduji Tvůj příběh a po Tvém dnešním příspěvku mi to nedalo a připojuji se. Připadá mi, že jak ty tak i Tvůj přítel jste ještě oba pro rodičovství nevyspělí. Nevím jestli je to dané vaší povahou nebo jen nezralostí. Ty jednáš dost neuváženě, impulsivně, bez rozmyslu - zkrátka hr. Tvůj přítel zas postrádá jakoukoliv zodpovědnost.Nelíbí se mi ani to vaše vzájemné uřážení se - vulgární slova. Docela jsem přemýšlela nad tím jak se asi váš vztah vyvíjel před Tvým otěhotněním. Zda byl také plný emotivního, impulsivního jednání nebo jestli byl vůbec harmonický. Sama jsi se dnes přiznala k nevěře. I když to byl údajně úlet, neumím si dost dobře představit že k něčemu takovému může dojít jestliže je Ti se svým přítelem dobře, máte se rádi a jste si vzájemně oporou. Alespoň takhle si tedy představuji fungující vztah - i z vlastní zkušenosti. To platí oboustranně, myslím i pro Tvého přítele, který Ti je nevěrný nyní. Nyní mi ten váš vztah připadá absolutně bez nějaké úcty jednoho k druhému. Také mi zaráží jak uvádíš, že tvý rodiče mají každý svůj život a ty je nechceš nijak obtěžovat. Asi to svědčí o tom, že nemáš u svých nejbližších patřičné zázemí. To je škoda. K rodičům přítele bych se ale rozhodně nestěhovala. I když je od nich velmi pěkné a správné, že se Ti snaží pomáhat. Pomocnou ruku lze přijmout i jiným způsobem.
Klárko, jsem si vědoma, že to co jsem napsala je velmi kritické. Kéž bych se mýlila. Mrzí mi, že se miminko narodí do téhle atmosféry, protože si nemyslím, že se váš vztah během několika pár měsíců změní výrazně pozitivně. Nějaké domluvy nebo nucení Tvého přítele ze strany Tvé nebo rodičů k ničemu nepovede. Musí mezi vámi dvěma ještě existovat nějaké jiné pouto, aby se vše vrátilo do šťastného soužití. Bude ale i potom velmi těžké na tohle období zapomenout.
Takže Ti na závěr přeji, aby jsi se držela statečně a svou situaci řešila s chladnou hlavou jak nejlépe uměla.