PETICE

Řediteli FN Bulovka,
Primáři porodnice

Píšeme jako rodiče 15 měsíčního syna, který měl to štěstí, že měl možnost se narodit v Centru aktivního porodu. Píšeme Vám nejen jako velmi spokojení rodiče, ale i jako profesionálové – psychologové, kteří velmi dlouho hledali místo k porodu našeho syna, kde by byla sladěna profesionalita s lidským přístupem.

Díky své profesi - dětská sestra, Mgr. pedagogika + ošetřovatelství, PhDr. psychologie - se dlouhá léta setkávám s dětmi poškozenými opožděným, zanedbaným, špatně vedeným porodem, a také jejich matkami, které jsou celá léta traumatizovány. COPAK JE VÁM VŠEM JEDNO, JAK SE TY DĚTI RODÍ ??????

V době svého těhotenství jsem pracovala s dětmi s dg. Lehké mozkové dysfunkce (a jinými neurologickými abnormitami) a je téměř pravidlem, že došlo k jejich poškození během porodu.

Nechtěla jsem, aby k tomu u mého dítěte došlo. Proto jsem se snažila během těhotenství dělat vše pro dobro mého dítěte. Příchod svého syna na svět jsem očekávala nejen s velkým nadšením, ale i obavami, aby jeho příchod byl bezproblémový.

Jednu záležitost jsem nemohla dlouho vyřešit: volbu místa, kde bych chtěla své dítě porodit. To místo totiž mělo pro současnou českou medicínu nemožné požadavky. Chtěla jsem mít u sebe lidi přátelské i profesionální a hlavně ty, kteří mají svoji práci rádi. Oba známe práci zdravotníků ze zahraničních stáží (USA, Velká Británie), takže naše nároky na jejich práci vycházejí z reality! Ono to jde, když se chce – nejde to, když se NECHCE, když panuje komunistické pohrdání druhým člověkem, nezájem, lhostejnost a cynismus.

Proto jsem byla ráda, že jsme s manželem objevili CAP, který nám vyhovoval po všech stránkách. Již v předporodních kursech (o kterých jsem si původně myslela, že se tam bude opakovat jen to, co už dávno znám) na nás všechny porodní asistentky udělaly ohromný dojem. Dá se skoro říci, že jsem se na porod těšila, moje obava byla spíše ta, aby v CAPu bylo volné místo. Přestože jsem kdysi pracovala na operačním sále, prožívala jsem téměř panickou hrůzu, abych náhodou neporodila na „klasickém“ porodním sále. Den před porodem jsem totiž měla tu čest v souvislosti s natáčením CTG zažít na porodním sále velký úklid a „do toho si ještě ňáká přišla rodit!“. Nechci zde reprodukovat vulgární, drzé, ponižující a znehodnocující agresivní chování VAŠICH sálových sester a uklízeček k rodící matce. Hanba! HANBA VAŠEHO PRACOVIŠTĚ, HANBA PŘEDEVŠÍM JEHO VEDOUCÍCH! Takhle jsem nechtěla rodit!

Naštěstí jsem druhý den porodila svého chlapečka do teplého, přátelského a klidného prostředí. Na mého chlapečka nikdo nesvítil a ani nikdo nekřičel. Chlapečka mi nikdo hned nesebral, a on nás také s manželem prohlížel a hned s námi komunikoval. Mohu napsat, že na chvíle, kdy jsme se s ním seznamovali, nikdy nezapomenu. Ani na podporu porodních asistentek (Věry Novákové a Zuzany Stromerové), která neskončila porodem, ale pokračovala i na oddělení šestinedělí a vlastně trvá stále. Já sama jsem z porodnice odcházela s pocitem, že porod jsem zvládla skvěle a to mi také dodávalo mnoho sil do dalších dní. Náš chlapeček se mnou tímto obdobím procházel obdobně – je zdravý, spokojený. Věřím, že bezproblémové poporodní období bylo také vyústěním toho, čeho se mi dostalo od CAPu.

Po této zkušenosti pokládáme za SAMOZŘEJMÉ, ŽE SE DĚTI MAJÍ RODIT JEN TÍMTO ZPŮSOBEM. Velice nás proto udivuje informace o organizačních změnách, které CAPu hrozí. Spíše bychom očekávali vznik nových CAPů - ale to by se asi musely asistentky z CAPU klonovat?

Dodávám, že pobyt na oddělení šestinedělí byl hnusný – především chováním personálu, který potřebám dítěte a matky vůbec nerozumí, "stravou", nesmyslným režimem odvozeným zřejmě z infekčního oddělení. Modlila jsem se, abychom už byli doma. Kontrast mezi CAPem a vaší běžnou porodnicí bije do očí – proto chcete CAP zničit?

PhDr. Vendula Tylová

Plně se připojuji ke své manželce jako rodič, psychoterapeut, výzkumník, pedagog a publicista.

Patnáct let se věnuji problému lehkých mozkových dysfunkcí. Polovina naší dětské klientely jsou následky porodní asfyxie!

Kdysi jsem sám utrpěl těžké trauma, když první dítě, které jsem čekal, se narodilo mrtvé. PROČ? Lékař poslal manželku, která přišla do porodnice dva dny po termínu s prvními bolestmi, zpátky domů. Prý tomu ona nemůže rozumět, to ví on, kdy se blíží porod. Porod začal vzápětí na cestě domů v autobuse a dítě se uškrtilo na pupečníku – krásný zdravý tříkilový kluk.

Proto jsem hledal něco jako CAP – nevěřím vůbec v českém porodnictví vůbec ničemu. Nastávající rodiče, je to především VAŠE odpovědnost mít zdravé dítě: nedůvěřujte ničemu, co nemáte důkladně prověřené!

Hned první kontakt na Bulovce, kdy nám strčili pod nos revers, kde se asi v 10 bodech jako rodiče vzdáváme svých práv (rozhodnout o klystýru, holení, informovanosti, cokoli) mi to jenom potvrdil. Sám revers je neuvěřitelný: odporuje Ústavní listině práv a svobod. Zákonných práv se totiž nikdo zříci ani nemůže, tomu právě zákon brání!

SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE UŽ DÁVNO ODMÍTÁ PRAKTIKY JAKO KLYSTÝR, HOLENÍ A NASTŘIHOVÁNÍ. V českých porodnicích jsou stále praktikovány jako normální a povinné.

CAPEM JSEM BYL NADŠEN A ASISTENTKÁM JSEM NAVŽDY VDĚČEN.

Co následovalo, byl absurdní horor: v CAPu jako otec mohu pomáhat při porodu a mít své miminko po něm. V porodnici mimo ně jsem odsouzen ke dvěma hodinám návštěv. Při návštěvách přijde uklízečka vytírat a štěká na mě. Jídlo pro maminky – fuj. Jak to dokážete, že je to hygieničce jedno, je mi záhadou.

Nevím, jaké bude vaše rozhodnutí. Vím však zcela jistě, že potká-li tento vzácný ostrůvek humanistické medicíny zvaný CAP nějaká nehoda, otevřu mediální kampaň za ozdravení poměrů v našem nemocném porodnictví, která neskončí až do úplného vítězství zdravého rozumu nad nevzdělaností, tmářstvím, lhostejností a cynismem.

PhDr. Jiří Tyl, klinický psycholog
0602 22 49 64

Nestátní zdravotnické zařízení
psychologie, neurologie, EEG biofeedback
Fakultní poliklinika Klimentská
Lannova 2, 110 00 Praha 1

Tel/Fax: (02) 2480 2349
E-mail: eegbiofeedback@highland.cz
Internet: http://www.eeg-bfb-i.cz