Re: ZABÍRÁ TO!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj Kláro,

jen tak dál, drž se a snaž se být spokojená (jaká budeš ty těchto devět měsíců, takové bude miminko těch dalších minimálně také devět měsíců).
Je dobré být soběstačná, ale moje babička má ještě lepší teorii (od nikoho totiž nikdy nic nečeká a jakákoli pomoc kohokoli... ji pak jen příjemně potěší).
Ona říká, že soběstačná má být každá ženská (i ta, která má vedle sebe oporu - manžela, přítele, partnera...), aby on měl vedle sebe také někoho o koho se může opřít, ale ta, která tu oporu vedle sebe nemá (a klidně to může být i ta vdaná, snad mi rozumíš), tak taková ženská musí být soběstatečná. Buď tedy soběstatečná ! Já vím, že to je celé těžké, ale ono se Ti vše srovná. Život vždycky všechno nějak sám srovná (což neznamená, že mu v tom nemáme pomáhat).
Celé to Tvoje psaní vždy večer vyprávím manželovi. Ten jen kroutí hlavou, jak se může dospělej mužskej takhle chvat a vyjadřovat a vždy dojde k závěru, že prostě není dospělej a není o co stát. Takové věci se prostě nedělají a takové věci se také jen tak neříkají. Vše to moc zraňuje a on je jak malej harant, kterej zkouší, co se stane, když ... (Nemůže Ti přece jen tak jednou větou říkat, že už k Tobě nic necítí a druhou tvrdit, že dělá všechno proto, abyste byli spolu. Nemůže Tě jednou větou zvát, že s ním můžeš strávit příští pracovní týden a druhou říkat, ať mu dáš pokoj a že Tě poslal k mamince, aby si od Tebe odpočinul, to se prostě nedělá). Ti dva, kteří jsou si nejblíž, si mají pomáhat a s kým jiným by měli řešit veškeré problémy, než se sebou navzájem. Podle mě tedy, pokud v něčem lítá a chce, abys mu pomohla, pak Ti to měl říct hned na začátku (to je totiž o tom, jak jeden v druhého věříte) a také pokud je to všechno jeho divadlo kolem o Vaší společné budoucnosti, to už teprve jsi tím, kdo má znát absolutní pravdu na prvním místě. Ale pokud to o tom není a hraje si na schovávanou a s Tebou jen jak kočka s myší, tak bys ho měla asi co nejjednodušeji a ve vší slušnosti a ve všem přátelství požádat, aby Ti dal pokoj se všemi svými výlevy a všemi momentálními neurovnanými psychickými stavy, nevolal a nestavoval se, protože to není dobré ani pro Tebe a už vůbec ne pro Vaše dítě. Ať přijde, až se srovná a pak se uvidí, jestli pro Tebe ještě pořád bude znamenat to, co si myslíš, že pro Tebe znamená. Budeš mít čas si sama celý Váš vztah znovu srovnat a budeš mít na to klid a čistou hlavu nezatěžkanou těmito každodenními emocemi, o nichž tu píšeš. Já vždy, když jsem byla zmatená a měla jsem se o něčem důležitém ve svém životě rozhodnout, tak jsem se sebral sama do klidu (nejlépe třeba z domu do lesa) sedla a vše si prostě sepsala (tak jako Ti to tu už někdo radil). Pak jsem se prostě rozhodla a podle svého rozhodnutí jednala. Pak už jsem nepochybovala o tom, jestli jsem raději neměla zvolit jinou variantu, ale i o tom jsem se vlastně rozhodla (že nebudu pochybovat a otáčet se zpět). Pak jsem byla klidná a mohla se vždy plně soustředit na to nové, co pro mě bylo právě to nejdůležitější a z čeho jsem byla spokojená. Co je pro Tebe nejdůležitější ? Z čeho jsi spokojená ? Podle posledního příspěvku (i částí těch předchozích) se zdá, že Vaše dítě (myslím, že jsi ani jednou nepsala o tom, že by jsi uvažovala o potratu či adopci, ...). Z čeho jsi byla v posledních dnech spokojená ? Podle Tvých příspěvků se mi zdá že z toho, když jsi trávila čas s kýmkoli jiným než s ním či sama se sebou a bloumáním nad ním (nákupy, prací, s kamarádkami, ...). Tak se toho drž. Někdo říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Můj dědeček říká : "Co Bůh činí, dobře činí." (A už se neptá, proč.) Jsi-li věřící, tak víš, že Bůh Ti (Vám) dal dar. Ptala jsi se po příčině toho štěstí ? Ne, štěstí bereme automaticky. A jsi si jista, že to co se teď děje, je neštěstí ? Určitě to nemohlo být ještě horší ? Pokus se myslet pozitivně, bude líp Tobě i děťátku. Teď si asi říkáš, že to se mi to kecá, ale já si říkám, že se aspoň můžeš rozčilovat nad mými názory a nadávat na ně, je to změna než se rozčilovat jen nad ním a nadávat na něj. Aspoň s odreaguješ. Štěstí máš přece v sobě, tak se s ním těš a nedovol JEMU, aby Ti to kazil a aby Tě trápil a ničil !!! Víš, co u mě ještě zabírá ? Když si myslím, že je mi zle, tak si představím, že je mi ještě hůř a zjistím, že je mi vlastně houby zle a že jsme přece šťastnej člověk a hned se mi na vše líp dívá (vždycky jsou tu lidé, kterým je mnohem hůř a to se pak stydím, že bych chtěla fňukat nad svou situací).
Přeji dobrou náladu a hezký den Tobě i děťátku. Hana, 25