Na Nový rok, po celý rok

ahoj, už jsme zase doma. A mezi Váma.
Hnedle na úvod se musím pochlubit. Elinka mi usíná za mého polohlasného zpěvu v postýlce už celý týden. Jsem moc ráda, někdy, bohužel při usínání pobrekává, hází hlavičkou ze strany na stranu, někdy to trvá i hodinu /např. včera/, ale dnes třeba jen patnáct minut. A ani to nemělo vliv na její nádherné noční spaní. Od 14. října nám až na pár vyjímek spí celou noc. Zlatej člověk. To si snad ani nezasloužíme. /myslím to vážně/
A ručky v puse, no, tak to mě dělalo trochu vrásky. Říkala jsem si, nemá dudlík, to jsem asi zaváhala, teď si nakonec začne žumlat paleček a bude problém na světě. Ale pak jsme koukali na Tomíškovy fotky ze třech-čtyřech měsíců a ten tam měl narvané packy obě. Dudlík měl a tenkrát jsme si říkali, že jsou to zoubky. Vylezly mu v sedmi měsících, takže nevím, jestli ta pusina není spíše průzkumná stanice.
Holky, Vy, co už přikrmujete, čím, co je nejlepší dneska? Za mě byl jen sunárek. A jaké máte sací dudlíčky? Já jsem do nich Tomíkovi musela dělat dírky rozžhavenou jehlou, to se asi taky nedělá? No jo, za nás ve středověku... :-))
Přeju Vám do nového roku spoustu lásky a hodně štěstí a Vašim mimískům hodně zdravíčka a úspěchů v objevování toho "našeho" světa.
V.