SOS

Tak jsem dnes chtěla konečně vyřečit přetrvávající problémy v našem vztahu. Jsem opravdu na dně a nemám sílu tak dál pokračovat. Naši dceři je 9 měsíců, ale manžel vlastně od jejího narození není nikdy doma. Jako první slovo táta rozhodně neřekne. Aby jste mi dobře rozuměli, on není v práci, chodí po melouchách, popřípadě jiné záminky, nebo mi to tak připadá. Já sama mám jakžtakž fungující firmu, kterrou stíhám provozovat doma při mateřské, kterou nepobírám. Dnes jsem ale měla nějakou depku, tak jsem mu řekla, že už dál takhle nemůžu a že by měl být menší sobec a být s námi víc doma....
A on mi řekl, že není ochoten se měnit a bylo by lepší se rozejít.......
V podstatě vždycky řešil naše spory tímto způsobem, ale nyní nemám sílu mu odporovat...Nevím, opravdu nevím..
Potřebuji nějaký nezávislý názor.
Nejsem na něm finančně závislá, citově ovšem asi ano.
Jak se mám vyrovnat s pocitem, že je mu to jedno?
I on mi tedy vyčetl moji chybu - špatně uklízím. No musím se přiznat, není to žádně sláva, ale skrz odpadky se nebrodíme a stírám každý den-