nebyl tam, ale i tak to bylo fajn

Tak i já bych chtěla přijít se svou troškou do mlýna v této zajímavé diskusi. Když jsem otěhotněla, tak jsem manžela u porodu moc chtěla, přišlo mi úplně absurdní, že by byl kdekoli jinde. On se na to tehdy moc necítil. Ale pak se mnou začal chodit na různé přednášky pro těhotné atd, začalo ho to zajímat, takže se rozhodl, že u porodu bude a oba jsme se na to těšili. Když se bížil termín prordu, tak jsem zase já zvažovala, zda ho tam opravdu chci. Jestli by nebylo lepší, aby se mnou byl jen v první době porodní, abych na něho nebyla zlá, když budu mít bolesti - prvorodička neví do čeho jde. Nebo, že na mě bude hrozný pohled a on se zhrozí :) člověka napadne ledacos... Nakonec u porodu nebyl, ale protože nestihl dojet do Vrchlabí včas (byla jsem v porodnici kvůli drobným komplikacím ubytovaná dříve). Porodila jsem v pohodě i bez něj - díky úžasnému personálu, který se ke mě choval jako k vlastní :) Nakonec to byl on, koho mrzelo, že to nestihl :) Zato se ale se mnou ubytoval na nadstandartu a byl se mnou až do propuštění. O miminko jsme se starali spolu, spolu jsme se učili koupat, přebalovat atd a to je si myslím víc, než kdyby byl u porodu a pak viděl mimi až doma. Je ale pravda, že pokud bych byla v jiné porodnici, než je Vrchlabí, asi by to bylo o něčem jiném. Tady jsem si totiž nemusela nic prosazovat, o nic se bít, rodila jsem po svém. Jinak všechny moje kamarádky měly u porodu manžela a všechny si to moc chválily.