Pro Blanku

Tak to má Štěpán vzdělanou učitelku, já sama si pamatuju jen, že jsme se dozvěděli, že to je "nějaká rostlina".
Jak jsem teď zběžným zapátráním (díky tvé inspiraci) zjistila, jmenuje se "ta rostlina" Javor babyka (Acer campestre, anglicky field maple nebo common maple). Má zřetelně zakřivenou korunu ve tvaru shrbené stařenky, takže jeho jméno je prý odvozené od babičky, ale nějací zlovolní jazykozpytci rozhodli, že se to bude psát s tvrdým y (už hoooodně dávno, protože moje mamka se někdy v roce 1930 už učila slovo babyka mezi vyjmenovanými - a ani ona nevěděla, co to je a nikdo jim to už tenkrát nevysvětlil, dozvěděla se taky jenom, že je to něco zeleného ::))). Taky jedno z těch superužitečných slov, které jsem kromě diktátů nikdy nepotřebovala (a určitě nejsem sama).
Ale stejně je mé "oblíbené" slovo Přibyslav, protože uz za mne je někteří moji - vyjmenovanými slovy zdecimovaní a totálně zblblí - spolužáci psali s tvrdým y po ř a totéž se stávalo i synovým spolužákům. Chudáci děti! Ne, že bych byla proti tomu, aby lidi uměli spisovně mluvit a psát (známí mne upozorňují, že mluvím spisovně i v běžném životě::)), ale bazírovat na slovech, která pak za celý svůj další život neupotřebíš a ani nevíš, co znamenají, by snad přece jen nebylo třeba.
No, přiznejte se, kdo z vás užívá slovo vížka (to jako malá věž, věžička)? Já úplně zapomněla, že toto slovo existuje, a při prvním spatření v synově sešitě jsem mu vynadala, že tam má špatně prostřední souhlásku i i (soudila jsem, že měl napsat "výška"). A on se bránil, že to je dobře, vysvětlil, co to je, a já se smála (až chechtala) a synovi se omlouvala za výtku.Typické diktátové slovo - v diktátech pořád, v životě nikdy.
Učenosti zdar.