Re: Vánoce a potrat

Ahoj Marki,
i já jsem něco podobného zažila, je to tak, jak píše Lysinka (doufám, že to nepletu), končí tak spousta těhotenství, "přirozeně" by žena neměla šanci vědět, že je těhotná, brala by to jako opožděnou menstruaci, to jenom díky moderním diagnostickým metodám vlastně víme, že potrácíme. Mně se to stalo v méně hrozné podobě, už na konci pátého týdne, najednou (bez těch tří dnů v nemocnici a zákroku) a navíc už jsem jedno dítě měla - a stejně jsem to obrečela, o druhé jsme se snažili už skoro 2 roky, první taky nešlo snadno... Tak jak z toho nemáš být nešťastná Ty? Paní doktorka mně tenkrát řekla, že vůbec nemusím s pokusy o otěhotnění čekat - prý příroda by Vám neřekla, že jste těhotná, tak jí nemůže ani vadit, když hned otěhotníte znovu. Přišlo mně to celkem logický, tak jsem se podle toho zařídila. Stejně to pak trvalo další rok, ale teď ty děti máme tři a je to prima. Ale stejně je mně úzko, kdykoli si vzpomenu na tu chvíli, kdy jsem viděla krev... a jak to nikomu nepřipadalo jako problém - no bóže, vždyť to"s vlastně ani nebyla těhotná... A pak když jsem čekala Alana, začala jsem taky špinit, krve by se ve mně nedořezal, obrečela jsem to rovnou - ale máme ho!
No, to jsem se zase rozkecala, chtěla jsem vlastně jen napsat, že je normální, že Tě to trápí a skličuje, ale že to nemusí znamenat špatnou vyhlídku do budoucna. A že držím palce.

Žaba