16.12.2003 14:27:19 Vlaďka a Medvídek
Re: Slovíčka
Ahoj holky,
s mluvením to já vidím takhle: "ukecanost" je buď vrozená, nebo ne. Míša jí má určitě po tatínkovi, který ve třech letech plynně mluvil. A je zbytečné do toho děti nějak tlačit, ještě jednou budete rády, když na chvíli zavřou pusu :))
Jinak na něj hodně mluvíme, a dost jako s velkým, i složité věci mu po dospělácku vysvětlujeme a on poslouchá :) Do knížek je maniak, vydrží si prohlížet jedno po druhém všechny leporela. Evi - nedělej si hlavu, že si malá knížky prohlíží a nereaguje - mám zkušenost, že děti většinou nemají dlouho potřebu něco ventilovat, ale vše hltají a ukládají do hlavičky... A jednoho dne to prostě naservírují s takovou samozřejmostí, až se člověk diví! Takhle jsem Míšovi půl roku "vtloukala" do hlavičky slovíčko "auto", protože je měl od mala rád a rád se na ně koukal, div přitom nevypadl z kočárku. Ale on stále nic, až minulý týden s přehledem vztyčil ukazováček směrem k autu na parkovišti, významně se na mě podíval a pronesl jasně a čistě "auto"... To asi aby mi dal najevo, abych už mu laskavě dala pokoj, že on přece ví :))
Takže: mluvit, mluvit, mluvit, ukazovat... ale netlačit! Daleko důležitější je, že si i beze slov dokážou poradit :)
(Jé, teď si připadám jako nějaká učitelka, kdyžtak to přeskočte, jó?)
Držím palečky a chci vědět jak to u vás všech pokračuje..
Pa
Odpovědět