Re: Motivace k učení

Blanko,
pokud chceš tu metodu odměn a trestů zkusit, tak si udělej takové tabulky po týdnech, kam se počet odměn a trestů zakresluje, aby dítě samo mohlo kontrolovat, zda se zlepšuje (a pozor, trénovat se může jen jedno konkrétní nežádoucí chování v daném čase, např. zapomínání pomůcek, ne nějaké vágní "být hodný"). Jestli chceš, zkusím doma podrobnější popis této metody vyhledat (snad najdu příslušnou knihu) a poslat. Ale jestli tě to uklidní (jak říkám, nic tak člověka nepotěší jako cizí neštěstí:)), tak já jsem asi před rokem (po 11 letech "výchovného působení" na syna)dospěla k závěru, že děti se vychovat nedají, a že - mají-li nějaké dobré způsoby - není to výsledkem našeho působení, ale výsledkem jejich sklonů a preferencí.
Pořád sice mám záchvaty výchovné aktivity, ale v hloubi duše vím, že je to zbytečné :::))).
K poznámkám: My jsme si od třetí třídy na konci roku žákovskou xerovali (děti ji odevzdávaly, prý k archivaci), abychom ty perly (poznámky) měli doma na památku.
Ano, taky jsem se zmítala mezi stavem "nechat syna být, at si zapomene vzít do školy třeba hlavu" a stavem "dohlédnout, aby vše bylo jakž takž v pořádku". Špatné je oboje, zlatou střední cestu jsem nenašla, vše se srovnalo samo.
To víš, politici nejsou ten správný vzor vzdělanosti (většinou) - zmíněný politik byl u nás doma odstrašujícím příkladem toho, jak to dopadne, když někdo neumí gramatiku a snaží se být za vzdělance a mluvit spisovně (Grossovo oblíbené "dvěmi").
Jestli tedy můžu dát jednu radu: Nesnaž se na malého kluka brát měřítka podle toho, jaká jsi byla ty - oni jsou úplně jiní (a báječní i ve své "zlotřilosti"). Těš se z toho, jak se projevy tvého syna liší od tvých projevů v daném věku, pozoruj, snaž se pochopit. Být nad věcí je těžké, ale pokoušet se to natrénovat můžeme každý den - vždyť naši drazí synáčci nám k tomu dávají dostatek příležitosti, že?