vanoce na Klondiku

nikdy jsem nepremyslela nad vanocema, i kdyz ziju na kanadskem srktiku. Proste vanoce jsou pro mne spjaty s rybou a bramborovym salatem, vanocnim pecenim ceskeho cukrovi a darecky nosi Jezisek. Kluci vzdycky vedeli ze proste jsme jini a byli na to pysni.. Jedine v cem jsme uhnuli z tradici je, ze misto kapra obaluju lososa, no s druhej den delam krocana. Kluci jsou s tim naprosto spokojeni a moje vanocni cukrovi fotografovali i mistni noviny:) Kluci jsou oba naprosto dvojjazycni, takze je jim jedno jak se mluvi. Doma mluvime vyhradne cesky..kdyz prijeli do ceska a delali jsme porad do rozhlasu, nikdo neveril ze oba se narodili v Kanade, mluvi dokonce i bez prizvuku. Horsi to asi je kde jsou rodice ruznych narodnosti, my jsme oba Cesi. Ve skole kluky podporuji a mysli si ze je to uzasny ze mluvi nekolika jazyky (oba rozumi jeste tochu spanelsky)....ale jsou tu rodiny, ktere se chtely plne kanadizovat a mluvili i mezi sebou pouze anglicky (coz nechapu, protoze prece nejlip se vyjadrim ve vlastnim jazyce????) a tam doslo k situaci, kdy konecne pres Cerveny kriz dostali zpatky sveho syna, ktereho nechali v Cesku kdyz utikali, asi po trinacti letech..a on se nedomluvil se svoji vlastni sestrou:) Ja mam cestinu a ceske knizky rada a moje deti vyrostly na Hurvinkovi a Erbenovi a vsech moznych ceskych knizkach. Meli jsme s tim dost problemy, protoze manzelova maminka nam je nechtela posilat, ze po nasich detech uz je nikdo nebude cist, ze budou ztraceny nekde v divocine.....ale znami mi posilali a vozili vsechno co jsem potrebovala. A dneska jsem rada.....