PORAĎTE PROSÍM - pro Silvii

Milá Silvie,

je pravdou, že v tomto se asi radit nedá.Pravdou budiž, že já vlastně takhle bydlím. Jenže mám výhodu v tom, že ač v jednom baráku, tak máme svůj vlastní oddělený vchod!
Takže pokud nechci, tak nemusím tchána ani tchýni celý den vidět ani s nimi nijak komunikovat.Musím trošku oponovat Věře, protože pro mou tchýni není určitě důležitější než já její syn. Je to totiž paní s obrovským srdcem, do kterého se vejdou všechny tři její děti,manžel, zeť, snacha (tedy já) a její 1. vnouče (moje neteř) i náš drobeček, který se na svět chystá za 13 týdnů.
Možná zde hraje roli i ten fakt, že má děti 3 a tudíž není na jedno z nich nijak přehnaně upnutá. Ba právě naopak častěji straní mně než manželovi.
Ale i tak cítím to, cos psala Ty. I tak mám ještě i po roce pochybnosti. My jsme bydleli s manželem sami v pronájmu - mrňavé králíkárně,ve které se nedalo dýchat. Ale i tak mi přišlo, že v ní mi víc patřil. Je pravdou, že teď se o něj "dělím" s celou jeho rodinou.Protože ať je to tak je to, tak krev není voda...takže i on se spoustou věcí běhá za rodiči a ve spoustě věcí uznává víc jejich - mnohdy ne zrovna nejlepší názor či rozhodnutí...a je to znát.
Mám opravdové štěstí, že jeho maminka je tak zlatá, protože ona stoprocentně respektuje (u otce je to horší - ale dá se to také snést), že "spodek" je moje domácnost a ona je tam na návštěvě.
Přestože mám negativní i positivní zkušenosti - nebo možná právě proto - si myslím, že vícegenrační společné bydlení je vždy pro toho kdo se do rodiny přivdal či přiženil trošku nápor na nervy.
Ale pokud jsou obě generace rozumné troufám si po roční zkušenosti konstatovat, že je to bydlení snesitelné.
V případě, že má člověk svou kuchyň, koupelnu a vchod, pak v tom opravdu nevidím až tak velký problém!
A už jen proto, že pro mladé lidi je v současné době téměř nemožné si pořídit byt nebo dokonce dům - bývá to často jediným možným a realizovatelným řešením.
Já jsem se chtěla vdát, protože manžela miluji a protože jsem si moc přála miminko. Kdybych to kvůli materiálním důvodům odkládala - tak budu asi bezdětná, protože bytovou situaci pravděpodobně budu moci samostatně vyřešit tak ve 40 (to se nám by se nám totiž možná podařilo splatit hypotéku a mohli bychom tudíž žít z jednoho platu a přídavků na děti...) a to už by to s tím otěhotněním nemuselo být až tak jednoduché...ačkoliv podívejme se na Madonnu...:o)))

Takže je to určitě individuální případ od případu, ale rozhodně si nemyslím, že byste museli odkládat vdavky dokud se nevyřeší bytová situace... to s tím přece nemá nic společného - nebo snad pak se budete milovat víc????

Každopádně přeji hodně štěstí v rozhodování!

Petra