Re: O co tady jde?
Ahoj Barčo,
mluvíš mi z duše. Když to čtu - to napadání, namám ani chuť něco napsat. Ty jsi ale byla v této debatě jak sluníčko mezi mraky.
Napíšu svoji zkušenost - ne k hádce, ale jako inspiraci pro zamyšlení.
Po vyvolaném porodu(přenášela jsem) mi nastoupily pro mě neúnosné bolesti, které nebyly návalově, ale neustále. Nejsem citlivka a 7 hodin jsem je vydržela. Pak jsem to vzdala a požádala o epidurál. V tu chvíli mě nenapadaly myšlenky o riziku, ale pouze touha po úlevě. Dopředu jsem byla informována, jaké možnosti úlevy od bolesti jsou. To jen na okraj, že epidurál nebyl jediná možnost. Po chvilce jsem si strašně!!!!!!!!!!!!!!!!!!!oddechla a sthy jsem cítila jen podle tlaku (ne bolestivého) v podbřišku a celkového ztvrdnutí dělohy.
!!! Do té doby bylo pro mě složité stahy prodýchávat, protože jsem při bolestech měla největší chuť zatajit dech a vydržet. Teď jsem ležela v klidu, pozorovala jsem na monitoru srdíčko, při stazích z hluboka prodýchávala, jedla piškoty a pila čaj. Strašně jsem si to užívala a pak měla dostatek energiee a hlavně chuti tlačit a dcerku porodit. Nebyla jsem unavená a hned po převozu na pokoj jsem sestřičku přemlouvala, ať mi doveze malou.
Šití - můj největší strach proběhlo bez toho, abych o něm něco věděla. To je další pozitivní věc . alespoň pro mě.
Spouta se toho napíše také o tom, že po epidurálu se necítí spodek těla. Já jsem bolesti necítila a přito mo porodu jsem normálně došla k vozíku na odvoz. Nohy mě jen trochu mravenčily.
Já mám nejlepší zkušenosti a kdo má z porodu strach, je dobré mít v podvědomí jistotu, že pokud si budu myslet, že to dál už nejde, je tu možnost.
Takže holky, které to čeká - nebojte se, hlavu vzhůru a vězte, že to je nejkrásnější den života a pokud je možnost ho neprožíva v bolestech a plně si ho užít - využijte toho.
Zdraví Katka
Odpovědět