Re: Život pod taktovkou rodičů mého zemřelého přítele?

Milá "rodino",
děkuji za Vaše příspěvky, obzvlášť s Jarkou soucítím, věřím, že když jsou v této situaci ještě děti, je to úplně o něčem jiném a moc Tě Jarko obdivuji.
Jinak rodiče velmi změnili své chování v sobotu mě pozvali na oběd, chovali se příjemně (že by četli můj článek?) a vzájemně jsme se snažili vše vyříkat.
Bohužel maminka dostala trochu hysterický záchvat, že se odvažuji hovořit o Martinovi (můj současný přítel), ale otec vše přijmul a dokonce se omluvil za své i manželčino dřívější chování, že nechtějí ztratit ještě mě, jako poslední památku na syna. Rádi by se se mnou stýkali. Maminka Radka mi ještě večer volala a omlouvala se za své chování. Tak jsem byla spokojená, protože to všechno okolo byl pro mě velký stres.
Jen jsem se s nimi domluvila na kompromisu, že budu raději, když budou chodit ke mně domů, kde to bude jistě volnější. Protože kdykoliv k nim jdu, jsem velmi citově rozrušená a vše na mě padá, vše mi připomíná Radka a pak nevím, zda dělám dobře, zda jsem si opravdu nenašla přítele moc brzy, že jsem nedržela smutek déle, jak zde ode všech lidí slyším. Musím ještě napsat, že žiji na menším městě, takže Vám nemusím popisovat vztahy, které zde panují.
Chci Vám tedy ještě jednou poděkovat za povzbudivá a vřelá slova.
Iva.