Re: Aniczko...

Chápu jak se cítíš, chápu, že to je bolestné, ale jaksi tady potichu přikyvuji holčinám. Myslím, že se sama týráš, myslím, že právě proto, že se snažíš topit v problému, nebudeš tak brzy připravena mít dítě. Prošla jsem si tímtéž a nemám takové ukrutné myšlenky. Vím, že to ženy nesou mnohdy hodně zle, viz má známá, ale s takovou těžkou depresí jsem se setkala prvně. Aničko, zajdi si za nějakým lékařem, popovídej si. Sama si asi nepomůžeš. Stále se v tom topíš. Je to zlé, vím, ale tudy cesta nevede. Ztráta miminka je hrozná věc, zvláště pokud bylo chtěné a umřelo. Ale stává se to často, dnes a denně, stává se to nespočtu žen a naštěstí se to stává v období, že nebýt těhotenských testů a UTZ, nevěděly bychom, že jsme těhotné. Příroda je mocná a plod, když umřel, neměl šanci na normální život. Začni se na to dívat z tohoto pohledu, začni smýšlet prakticky. Vždyť život je krásný a jedno či dvě úmrtí plodu ještě neznamenají smrt tvou. Budeš mámou, stejně jako věřím já tomu, že mámou budu. Ale mé dítě potřebuje silnou mámu. Zapomeň na nemocnici,zapomeň na sál, nekresli si před očima stále ten stejný obraz křesla. Zničí tě to. Ubije. Každá smrt je tragédie, ale toto nemůžeš brát jako tragédii, je to pouze zlá zkušenost. Nic víc. Podívej se do jiných diskusí, jak některý ženský vytrpí. Verča přišla o čtyři děti, z toho jedno už cítila a byť to nesla zle, vypořádala se sama ze sebou a nyní čeká na dvojčátka a za ně sakra platí strachem a bolestí, ale bude je mít - vlastní. Podívej se na Danielu s Lukáškem, na maminku Patrička na Lionku. Podívej se na (asi) Kopretinku, jak ta bojuje se svým svědomím. Toho všecho jsi ušetřena. Tak neblázni, zapomeň na nemocnici, zapomeň na ten den a začni jísti vitamínky a vrhni se na nového potomka. Každá naděje umírá poslední a u tebe to platí dvojnásob, neboť se minulá událost nemusí vůbec opakovat. Vím, že co jsem napsala zní hrozně, ale také vím, že to píši jako ženská, která je na tom stejně jako ty........
Držím ti palečky.