Živý nebo mrtvý?
Ivo, kdybych napsala svůj názor na tvůj problém, v podstatě bych jen opakovala to, co už napsala Jarka. Její příspěvek je o to konkrétnější, že si sama něco podobného zažila. Nevím, jestli já můžu mít právo ti radit nebo soudit, když jsem si něčím takovým nikdy neprošla, ale myslím, že rodiče tvého bývalého přítele přes svůj velký žal zapomněli uvažovat soudně a jejich chování je velmi sobecké a kruté. Nemohou čekat, že ty svůj mladý život obětuješ památce jejich syna a budeš až do smrti chodit plakat k jeho hrobu a žít jako stín. Zní to možná tvrdě a cynicky, ale ty máš právo zkusit si znovu lásku, tím spíš, jestli se ti podařilo najít fajn kluka a konečně se se svým velkým trápením vyrovnáváš. Můžeš se pokusit s nimi promluvit a bez emocí jim vše vysvětlit, ale pokud takovému kroku nebudou vstřícní nebo tě budou dál napadat, ukonči s nimi veškerý kontakt. Jestli tě pomlouvají ve vašem městě, nic s tím nenaděláš. Soudný a rozumný člověk ví dobře, kde je pravda, a hlupákovi nemá cenu něco vysvětlovat - ten tě uvidí stejně takovou, jak on sám bude chtít. A ty sama víš nejlíp, že láska ke tvému snoubenci v tobě bude pořád... jenom ji teď musíš odsunout do podvědomí, abys mohla žít dál... Držím ti moc palečky, abys už mohla zapomenout na slzičky a čekala tě jenom radost...
Odpovědět