Re: Život pod taktovkou rodičů mého zemřelého přítele?

Milá Ivuško, snaž se odpoutat od těch rodičů. Nemají jakékoli právo ti mluvit do života, nebo tě dokonce vydírat připomínkami na jejich syna. Neděláš nic špatného, život jde dál, je moc dobře, že už tolik nesmutníš a začínáš znovu žít, že jsi našla nového partnera. Rozhodně nejsi žádná běhna a pokud by z nich ještě někdy něco podobného vypadlo, nebo by znovu atakovali tvého přítele, bylo by asi nejlepší udělat rázný a rozhodný konec v jakémkoli styku s nimi. Víš, vím o čem mluvím, prožila jsem něco podobného, s tím rozdílem, že už jsem měla dvě malé děti. Taky jsem poslouchala věty typu: ale to by on nikdy nedovolil, tohle by nikdy neudělal, kdyby viděl, co ty děti vyvádějí, to by se musel v hrobě obrátit. A že bych při jeho památce měla dělat to to, nebo naopak to a to nedělat. Když jsem trošku nabrala zpět svou sílu, naprosto kategoricky jsem se proti podobným řečem ohradila. Nemůžeš, Ivuško, žít svůj život ve stínu svého zemřelého přítele, nemůžeš se ohlížet na to, co by bylo, kdyby, nemůžeš ani jeho rodičům sloužit jako náhrada. Pro ně je to hodně těžké, ale pro tebe taky. Uchovej si na něj hezkou vzpomínku, to ti nikdo ze srdíčka nevezme. Je to kus tvého života. Ale ty jsi to vzala za správný konec, jsi šikovná holka a tento svůj postoj si musíš uhájit proti všem. Pokud budeš chtít, můžeš mi napsat na mejlík, je v záhlaví pod jménem. Moc tě zdravím a přeju hodně síly a hodně lásky. :o))