Re: Slzičky
Petro,
neboj, bude to v pohodě - já jsem v devatenácti odešla z vysoké školy - prostě se mi tam nelíbilo a chtěla jsem do práce. Taky jsem se to hrozně bála říct doma. Samozřejmě, že celá rodina řádila, ale já jsem najednou zjistila, že mi to nevadí - já jsem byla plnoletá, já jsem učinila závažné rozhodnutí do svého života, já jsem si byla plně vědoma následků a nevadily mi. Prostě jsem jenom mírně řekla, že je to moje rozhodnutí a odjela na víkend, po kterém jsem nastupovala do zaměstnání... Od té doby jsme o tom doma nemluvili a všechno je v pohodě. Je to tvoje rozhodnutí, tvoje miminko, tvůj mužskej a tvůj život. Pokud si jsi navíc jistá, že je to ten pravý čas na miminko a pokud máte s přítelem zázemí (brojila jsem tady proti nezodpovědným mladým matkám, co pak finanční a i ostatní starosti pověsí na krk svým rodičům - v takovém případě bych i chápala potřebu oněch rodičů podílet se na rozhodnutí zda mít či nemít miminko), přestaň se ohlížet na to, co oni s kým řeší nebo neřeší - jejich život to není a ty si žij svůj, jak nejlépe umíš a oni ať si nakládají se svým. Držím palce.
Odpovědět