| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

Re: Normální život

Ahoj Jano, jsem ráda, že se tu někdo zmínil o tom seriálu BBC, který je fantastický. Bohužel má tu smůlu, že proti němu jde na Nově Milionář...
Dívala jsem se na všechny díly a u toho posledního jsem si pěkně pobrečela, protože situace byla skoro stejná, jako když umíral můj tatínek. Začalo to prasklým slepým střevem (na Silvestra 1994), kdy ho odvezli do nemocnice a dva dny se nevědělo, jestli přežije. Nakonec ho z toho dostali, i když už měl zánět pobřišnice a doktoři s ním měli co dělat. Jenže tatínek se pořád nelepšil, málo jedl, byl slabý, až někdy v březnu naše paní doktorka vyslovila podezření na karcinom žaludku, což se bohužel potvrdilo. Nemusím snad psát, že jsme zkoušeli všechno možné, od častých transfúzí (zařídili příbuzní lékaři) přes všemožné zeleninové šťávy až po léčitele. Ta nemoc byla silnější než my všichni a táta se nám ztrácel před očima. Měli jsme v tom smutném období vlastně veliké štěstí, že paní doktorka, která měla ještě jako obvoďačka moje rodiče na starosti asi 25 let, bez problémů předepisovala injekce proti bolestem, protože ke konci se už nic jiného dělat nedalo. Léky byly stále silnější a dávky častější. Na konci už to byl jenom Dolsin asi 5x denně. Paní doktorka byla naštěstí "krytá", protože se mohla odvolat na to, že pacientova starší dcera je diplomovanou zdravotní sestrou. Vzpomněla jsem si na to hodně živě v úterý večer, protože tatínek odešel stejně klidně jako ten pán, který byl ochoten nechat filmový štáb natočit všechno až do úplného konce. Bylo nám táty strašně líto, ale současně jsme byli rádi, že ho můžeme mít doma, držet ho za ruku a láskyplně se o něj starat až do konce. Ta situace u nás doma v červenci 95 byla velice podobná té "britské" v roce 97. Bohužel se ale obávám, že to stále, ani dnes po šesti letech není běžné a že lidé, kteří tuší, že se blíží konec, jsou nuceni pobývat v nemocnicích, kde se o ně starají cizí sestry a o důstojném konci se často dá mluvit jen stěží. I když nemocniční personál dělá, co může, milující rodinu prostě nenahradí. A o nějakém docházení sester z hospice si asi ještě nějakou dobu budeme muset nechat jen zdát. Tak se omlouvám těm, kterým snad moje psaní připadá morbidní, navíc v téhle rubrice, ale koneckonců i smrt je součástí života...
Odpovědět
Průběh diskuze (2 názorů)
Normální život Jana 2 děti 27.6.2001 15:0
*Re: Normální život Kateřina (Markétka, 3 a 3/4 roku) 28.6.2001 8:37

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.