Co má Jana Vladěna na mysli? Tuším to.

Pár dní už si pročítám tuhle diskusi. Zatím jsem sama nic nepsala, protože nebylo co dodat... Jen pro orientaci: na interupci mám stejný názor jako většina ostatních, to znamená jednoduše řečeno neodsuzuji, ale sama bych se do takové situace nechtěla dostat, protože potrat bych podstupovala velice nerada. A myslím, že by musely nastat opravdu svízelné okolnosti, kdy bych byla ochotna na interupci jít. K antikoncepci, jako prevenci početí, se nestavím jako katolička/křesťanka, ale jako k volbě, na kterou má právo každý z nás.
Zaujal mě ale příspěvek Jany Vladěny, která popsala něco, s čím jsem se setkala v knížkách Lobsanga T. Rampy. Tento člověk byl tibetský lékař a duchovní, napsal asi 17 knížek, z nichž velká většina už u nás vyšla. Jarčin a po něm následující příspěvek (na jméno jeho autorky si nevzpomínám - omlouvám se) to glosuje a obě autorky přiznávají, že tomu nerozumí. Taky bych asi reagovala v podobném duchu, kdybych nečetla několik Rampových knížek. To, co Jana Vladěna popisuje, je myslím nejlépe vysvětleno v knížce "Já věřím". Nelekejte se, prosím, toho názvu, zní to trošku jako Strážná věž, ale je to vinou velmi slabých překladů (J. Badoučková). Tenhle autor vysvětluje nejen ledacos, s čím se setkáváme v denním životě a co nám připadá iracionální, ale hlavně zajímavě popisuje život v tibetských klášterech cca od začátku 20. století do konce 60. let. A to velmi čtivě!!! Jsem člověk velmi rozumový, nepodléhám snadno nějakým ideologiím, nejsem ani obětí vlny New Age, ale v jeho knížkách jsem našla hodně logických odpovědí na "neřešitelné" otázky. Možná měla Jana Vladěna na myslí tohle? A nemyslete si, že jsem nějaký fanatik, člověk se prostě občas setká s věcmi, ke kterým jsme dlouhá léta neměli přístup, a které ho jednoduše zaujmou... Ty knížky jsou k vypůjčení v každé knihovně.