Re: :o)) Docela se bavim..

Ivo,

co se stane mezi posledním dnem 11. a prvním dnem 12. týdne těhotenství tak převratného, že předtím zde bylo nevímco a nyní už je to fakt člověk? A co když (např. v jiných zemích Evropy) jsou jiné Ivy, které místo 12-ti týdenní hranice vidí jako jakýsi mezník 10., 8. či až 40. týden těhotenství? Z čeho při své teorii vycházíte? Co tomu dítěti přibude, že se najednou stane člověkem, když předtím nebylo nic? Když Vás v šestém týdnu vytouženého těhotenství někdo v tramvaji uhodí do bříška a Vy potratíte, budete veselá, protože o nic nešlo a nebylo to vaše dítě, nový člověk a v dobrém se s uhodivším rozejdete?

Ta podobnost, kterou jsem zmínila je s větami "Oplodněné vajíčko je už jedinec! - to je taky docela zábava" a "Jak rekl Michal, clovek je svobodna bytost a se svym zivotem ma pravo nakladat podle sveho svedomi a vedomi (a u kazdeho jsou zebricky hodnot prece jine, ne?)". Podívejte se na kousek citace z toho zmíněného článku Dr. Boublíkové:

"V (opět klidné): Právě jsem se rozdělilo. Teď jsem dvojbuněčný útvar, brzy budu čtyřbuněčný, pak osmibuněčný, šesnáctibuněčný a dál už nevím (už jsme říkali, že Vejce postrádá matematický talent), ale to neva. Stejně se pak moje buňky začnou brzo diferencovat a dělit různou rychlostí, to je buřt. Pro mě je důležité, že jsem to pořád já, tvoje děťátko!


M (pohrdavě): Ále prdlajs. Děcko má ruce, nohy, mozek - ty máš leda houbeles. (Vytahuje pilulku [postinoru]. Svoje chromozomy a celou genetiku si strč do kýble.

...

V (s nadějí): Třeba by se mě ujali príma náhradní rodiče! Za pokus by to stálo! A co ta interrupce, to se smí?


M (s převahou): Do tří měsíců bez problémů, prcku, a nikdo se nic nedoví. A kdybys bylo vadný, tak i později!


V (smutně): To chápu, vadný bych bejt nechtělo, to ne. Ale když budu zdravý, tak proč bych mělo jít do penálu? Lidi sou fakt blbí.


M (nevrle): Milé Vejce, na světe neplatí jen tvé primitivní biologické zákony. Není příliš důležité, zda jsi zdrávo nebo ne: ze všeho nejdůležitější totiž je, zda jsi chtěné! To rozhodne o tvém narození! Narodit se nechtěné je horší, než se nenarodit, nevěříš? Lékaři zachrání i nedonošence, který váží jen o chlup víc než flaška rumu, a aťsi je ten chudinka pak třeba slepý, když mu kyslík v inkubátoru zničil nevyvinutá očička - hlavně, že ho maminka chce mít! Anebo takový děcko s Downem: ne, že by si někdo přál mít nemocné děcko předem - ale když už se nedopatřením narodí, a má-li srdeční vadu, což při Downovi bývá často - operuje se, aby neumřelo, pokud si to rodiče přejí. I když si ho pak rodiče vezmou domů, dřív či později ho stejně většinou čeká ústav, a mongolik většinou není zas tak hloupý, aby nepochopil, jaký je ubožák proti zdravým lidem. Nicméně tohle je ta pravá humanita, Vejcánko. Kdepak, my nejsme jak staří Sparťané, kteří nutili své ženy rodit ostopéro, a nunata, která nebyla dostatečně fit, zahodili v rokli. Nene, my vše, co se narodilo, zachráníme. A co nechceme, aby se narodilo, to ať se nenarodí, i když je to zdravé jak řípa. Ještě neznáš, ty trdlo, podstatu problému: Co oči nevidí, srdce nebolí. A hlavně: Je důležité dělat, jen to co chci, chápeš, svoboda osobnosti! A pak, lidi můžou mít ještě jiný důvody, kterým bys už vůbec nerozumělo, seš zkrátka ještě Vejce jedno pitomý. (Z šuplete vytahuje šrajtofli a nahlíží dovnitř [pro Postinor].) A do penálu nepudeš, buďto do hajzlu nebo do spalovny. Ještě šetřit na funus, to tak! Vlez mi na hrb. Časem s tím tvým taťkou seženem prachy a koupíme si všechno, co budem chtít, pojedem na Kanáry a tam si pořídíme tvou ségru nebo tvýho bráchu.

V (je nervózní): Už zase sosáš? A cos to ještě spolkla?


M (unaveně): Víš co, drž už konečně zobák. Chci chrnět.


V (uvelebí se ve vejcovodu): Tak jo. Já budu taky spinkat, přitom se budu vyvíjet a kutálet touhle rourou. Pak se ti zahryznu do dělohy.


M (zívne): Ále prdlačky. (Hudba utichá).


KONEC HRY"