Re: Mám za ženu světici? - dodatek

Ahoj Kubo,
nakonec nejsi taková příšerka, jak se zdálo z tvého prvního příspěvku, ale docela fajn chlap. Je báječné, jaký chceš dát dárek manželce, myslím, že v půlroce je opravdu nejvyšší čas, aby měla chvíli sama pro sebe. A aby si dítě chvíli odpočinulo od maminky (moc se o tom nemluví, ale "ponorkovou nemocí" můžou trpět i miminka). Ještě by jsi se měl zamyslet nad svým názorem, že domácnost je manželčinou povinností, kterou musí bez remcání zvládat. Něco ti poradím - když manžel přijde domů z práce, dá pusu mně, dá pusu Verče a zeptá se, jak jsme se celý den měly. Když není uklizeno, nechává to bez povšimnutí, protože ví, že až se k tomu dostanu, tak to udělám. A takové chování přispívá k tomu, že i když nemá čas s domácností pomáhat (naopak, já se jemu snažím pomoci s podnikáním - účetnictví, obíhání úřadů, přines - odnes - nakup...), tak já mám pocit, že je to báječný manžel. A přiznávám, že naše domácnost NIKDY není uklizená "na jedničku". Do dvou měsíců jsem Verču celý den nosila v šátku, protože na zemi se jí nelíbilo a i když se šátkem se dá dělat spousta věcí, tak ideální to rozhodně nebylo. Pak následovaly čtyři měsíce klidu, kdy se Verča už dokázala aspoň na chvíli zabavit sama a kdy naše domácnost zářila. No a od půl roku Verča leze, takže cokoli dělám, dělám dvakrát tak dlouho - neustále musím odbíhat za Verčou, která se tu řítí hlavou proti skříni, tu se pokuší sednou a zasedne si nožky tak, že se nemůže pohnout, tu se jí sed podaří, ale ještě se v něm neudrží, takže celým bytem zní rána, jak se Verča majzla hlavičkou o zem... Že by přes den spala, to nehrozí, akorát někdy se prospí tak hodinku, možná hodinku a půl na procházce. Takže jsem vděčná za každou minutu, kdy mi babičky a dědové Verču vytáhnou ven a já mám na úklid klid. A nikdo z nás to nebere jako přehazování povinností, je to něco, co rodiče potěší a mně pomůže. Ahoj Sylvie