Re: Mám za ženu světici?

Ahoj Jakube,
taky jsem si kdysi myslela, že to zvládnu sama. Skončila jsem se zdravotním postižením, psychickými problémy a s nemocným dítětem - a nikdo z rodiny nechápe z čeho - nejméně můj muž. Proč by se měl angažovat, když celých 13 let to šlo bez něj? Proč teď, najednou, po něm chci, aby nosil nákupy (mám "jen" ortézu na noze a zákaz zvedat věci nad 3 kg), když vždycky všechno doma bylo? A co to je za blbost, že když já musím ráno do práce, tak by měl on, hlava rodiny, vypravit dítě do nemocnice? Vždyť on se večer musel ještě v jedenáct nutně dívat na televizi! A jak jsem si mohla dovolit chtít jít se třídou na stužkovací večírek! Přece musím sedět doma a hlídat dítě - on chodí každý pátek za kamarády! (Jako třídní je to moje povinnost - mimo jiné řádně honorovaná...)
Asi by ses měl zamyslet nad tím, jestli jseš vůbec dospělý - tebe doma neučili, že se má druhým pomáhat? (Podotýkám, že mého muže to opravdu nikdo neučil, jak jsme s hrůzou zjistili u psychologa - čučel na nás jak puk:o)))Nemáš světici, jen ženskou, které je trapné svému muži nadávat jako malému děcku...Takže se raděj dře sama, aby se nemusela stydět.