Re: Přístup lékařů

Něco o přístupu lékařů, mně když mi po mém příjmu do nemocnice na gynekologickou ambulanci provedli vstupní kontrolní vyšetření. A sestříčka mně vyholila a potom jenom řekla : Je to dobrý na sále , už nás budou čekat.Dostala jsem do zadečku injekci - obylbovačků a šup na vozík a jedeme na sál. Když mně tak vezli v tenké nemocniční košili trochu potupně na vozíku na sál. Bylo mi pak děsně, když jsem jsem viděla v předsálí na vozíkách další holky ve stejně pitomých bílých košilích vzadu na tkaničky jak před operačním sálem čekqají na interrupci...a oni doktoři si potom někdy mysli, že na potrat, jim tam lezou celé zastupy žen a holek ve starším i v mladším věku !
Připadala jsem si jako ve frontě na jatkách, napadlo mně, že pro lékaře a personál na sále jsem a neznamenám nic jinýho, než jenom další kus masa v pořadí na poražku. Doktoři kteří se na sále skláněli nad hrůzostrašnými kovovými nástroji a vesele se bavili o včerejších záběrech z nějakého akčního filmu. Řekli mi jen sem si velezte a lehněte si ... když jsem potom lezla na ten gynekologický operační stůl takjsem viděla pod ním ve vyzeřu mezi opěrkami na nohy pod zadečkem nerezovou misku, spíše kbelíček a byl plný od něčeho, protože jsem šla na sál až třetí v pořadí, tak "Panebože, to jsou ty zabitý děti ! "
To mně napadlo při pohledu na krvavý obsah děložní sliznice a zárodků v tom kbelíčku. A to jsem potom i já měla také strach a strašnou chuť někam utéci, až na kraj světa někde do bezpečí ke své mamince, ale , už bylo pozdě. mám pokračovat ... ???