Zase ty nehty...

Náš starší syn si kouše nehty od cca 2,5 roku. Já jsem si je kousal taky, až do téměř nedávna, a ani teď se nedá říct, že k tomu nemám sklony. Mám kvůli tomu z dětství celkem traumatické vzpomínky, zvlášť když mi to rodiče dost zdůrazňovali. Pamatuju si ze školky na vzpomínku ohledně potenciální zlaté rybky, že jsem se rozhodoval, jestli bych si přál radši hodinky, které umí zastavit a vrátit čas (pod vlivem čtyřlístku) nebo odnaučit si kousat nehty. Rodiče buď slibovali výhody na pouti, nebo naopak hrozili různými opatřeními jako např. obalit prsty do pepře nebo je zabalit gázou. Hrozby (věřím že v dobrém úmyslu mě od tohoto zlozvyku odradit) byly také dost úderné: buď mi nehty zarostou nebo v lepším případě budu mít prsty jako paličky. Leč - nic tenkrát nepomohlo.
Proč to všechno píšu ? Protože sice vím, jak dítěti asi je, že také není rádo, že si je kouše, ale nevím jak mu pomoci (nevěděl jsem to ani jako dítě). Jen vím, že okamžik okusování přichází (alespoň v mém případě) v okamžicích stresu nebo když narazím na nějaký problém, který nedokážu hned hladce řešit. Jako takový momentální únik před realitou. Pozoruju to i u Štěpánka, že když je do něčeho zabraný, tak si nehtů ani nevšimne, ale když se zastaví a začne nad něčím přemýšlet, už má ruce v puse.
Usoudil jsem (i z vlastní zkušenosti z dětství), že nemá cenu ho pořád napomínat a dělat z té věci "velký problém" a tím ho ještě víc traumatizovat, spíš navrhnout nějakou odměnu, cíl, který by stál za to odříkání.
Poraďte nám prosím, jestli s tím máte někdo nějaké zkušenosti. Za každou radu budeme vděční.