Nevěra=rozvod

Kdosi se tady ptal (Bíba a Sosan to myslím byli),jestli bychom to opravdu dokázaly po nevěře partnera rozseknout - tak já se zcela otevřeně hlásím,že já zcela jistě ANO!
Velice by se mi tím manžel zprotivil a nesměl by na mne ani šáhnout (brr,otřásám se z představy,že by se mne poté jen dotkl)-jsem hodně monogamně založená a netolerovala bych ani ten mnohými promíjený úlet.
Prostě mám určité mantinely ve vztahu :pokud se ti bude zdát,že je v manželství těsno,zvolíme rozvod.Poté jsem schopna si tě ještě vážit a spolupracovat na výchově dětí.Nevěra je rána pod pás a krizi neřeší.
Docela mne šokoval názor jedné diskutující ,že by nevěrou manžel v jejích očích stoupnul-a to jako čím?,že podvádí,lže,že kašle na vše co jsme prožili a ohrožuje šťastný spokojený život,ne třeba celé rodiny,ale hlavně dětí? To mi připadá až úchylné (z mého pohledu na nevěru),ale zase si říkám,nemají všichni lidi stejný žebříček hodnot-jsou prostě i tací,co v souložení s jinými lidmi než se svými partnery (i u svých partnerů) neshledávají žádný velký problém a s převelikou tolerancí se s tímto chováním svých partnerů vyrovnávají.
Sosan tady psal,co nám říká rčení: "spolu v dobrém i zlém".Já říkám ano říká mi to mnoho,ale nevěru za tolerováníhodnou věc nepovažuji.Navíc v životě se může vyskytnout spousta závažných problémů,které příjdou shodou nešťastných náhod a nemyslím si,že je potřeba,aby to zlo a trápení si sami partneři pro sebe vytvářeli.