Od kazdého něco

Sarah,
souhlasím s tebou, že vydržovat manželství jenom pro děti je blbost... Děti vyrůstající dlouhodobě v prostředí plném napětí, nebo naopak v prostředí chladu a nezájmu to musí postihnout.
Svůj původní příspěvek jsem myslela ale trochu jinak. Může se stát, ze v partnerské krizi jeden z partnerů ulítne. A v takovém případě bych zkusila jiná řešení, než radikální výměnu zámků, řezaní postelí napůl a rozvod do týdne. Pokud by v té situaci měli partneři zájem na sobě pracovat, vrátit se, zkusit to znovu, asi bych do toho šla. ZKusila bych nějak přežít tu krizi a začít ještě jednou. Co já vím, třeba by to nakonec nestálo za to a třeba by to stejně končilo rozvodem, ale rozhodovat se v rudé mlze, to ne. (jsem vdaná podruhé, takže jsem si taky prošla svým a vím, že někdy to vrátit nejde....)

K "jednorázové nevěře". V mých očích by tím partner nestouupnul, to v žádném případě. Strašně bych se tím trápila, asi bych dlouho hledala pevnou půdu pod nohama.. ale jak už jsem psala, rozvod je až krajní řešení.

Heleno,
co dodat. Třeba je manžel nevybouřený, chytil ho pocit, že s dítětem si už nic neužije, že mu život skončil a nahrazuje si to takhle. Spíš než jinou ženu bych za tím viděla "otcovskou depresi", strach z nové zodpovědnosti, útěk před rodinou (možná čekal, že dítě 20 hodin denně spí a mezitím vypadá jako z kalendáře Chicco ;o)) Zkus ho víc "chytit" do role partnera, kterého pořád potřebuješ, který je pro tebe pořád důležitý, i když je dítě na světě.
J.