Provinění a návraty

Ahoj holky,
tak jsem si po čase pročetla v této rubrice příběhy Riki a Gabuliny a zase se mi trochu ulevilo.Já už jsem tu dříve svůj příběh psala (Jája) a stále mne překvapuje,jak jsou naše problémy podobné.
Moje máti sice není tolik na majetek jako Gabulinina (tvoje máma se mi zdá stejně jako se to zdá Sally-nemocná-podle toho,jak se chová a obléká,jaký má negativistický postoj ke světu a tak),ale podobné odvržení prožívám i já.
Co mne v novějších příspěvcích překvapilo,jak se těm mámám daří v nás - nezdárných dcerách - vytvářet silné pocity viny a provinění,jakobychom za tu neutěšenou situaci mohly jenom a jen my.My jsme ty,co mají být na pranýři,co jsme nesplnily jejich očekávání ,rozkazy,příkazy a pokyny.
Zrovna nedávno jsem o tomto pocitu mluvila s býv. spolužačkou - má podobné problémy s mámou (i když ne tak do krajností jako u nás).Stejně jako její kamarádka.
Takže holky,je nás víc,asi to není zas až tak "exotický" případ,co se u nás ve vztazích Máma-dcera dějí.
Taky je mi (nyní už jen trochu)líto,že moje dítě nemá tu opravdovou babičku z mé strany (naštěstí mám skvělou maminku mého manžela),ale jsou horší věci v životě,můžete mi věřit.Po té,co mi před lety zemřelo malé miminko si říkám: nic horšího už mne nemůže potkat,teď už půjdu jen nahoru.Problémy,které má máma ve vztahu se mnou se už nezabývám,ty už neřeším,ať si je řeší ona.Ve srovnání s prožitým je to jen prkotina a prkotiny házím za hlavu.A tak si žiju bez mámy a zvykám si,čím déle s ní nemusím komunikovat,tím cítím (až mne to překvapuje) větší úlevu.A když se tak zamyslím,ani se mi nechce už zpátky do toho vztahu,když si představím,co by zase následovalo,co zase budu prožívat a stále dokola-začarovaný kruh.Těch návratů už bylo dost.