Co s manželkou, která se zbláznila III.

Milé dámy (zatím žádná reakce od muže),

po zamyšlení se nad všemi názory i já neustále přemítám, kde se stala chyba. Mám se sebe takový pocit, že jsem vždy tahal za kratší konec. V době, kdy jsme se před léty brali, přepadly manželku mateřské pudy a věděla, že jsem to já, s kým chce mít děti a že já budu ten, kde se o rodinu postará. Jak jsem již uvedl, manželství fungovalo dle mě nadstandartně – konflikty jsme samozřejmě také měly, ale snad ne nějak závažné.

Moje žena dnes dospěla k názoru, že v době když si měla brala byla „blbá“, že mě nikdy nemilovala a že nechce žít jako její vlastní rodiče (její otec byl agresivní alkoholik a tchýně se dodnes nerozvedla). Myslím, že ve mně samotném vidí svého otce, přestože nepiji a nikdy jsem jí ani dětem fyzicky neublížil. Větší rozpory u nás začaly v době, kdy si v práci našla přítele a milence v jedné osobě. Názorově se vyhranila tak, že i kdyby jí to vydrželo jen pár měsíců, stojí jí za to se rozvést, že nikdy nic podobného se mnou nezažila. Do budoucna se chce starat o děti ovšem beze mě. Při detailním pohledu na věc jsem si uvědomil, že k podobné situaci prostě dojít muselo dřív nebo později. Kombinace třísměnného provozu způsobila vzájemné odloučení, méně času na sebe a společné aktivity.

Pro mě je vidina budoucnosti po rozvodu ztěží představitelná a velmi frustrující (bezesné noci, 11 kg dolů). O děti bych se měl starat jednou za 14 dní o víkendu. Děsí mě představa, že s dětmi nebudu v každodenním kontaktu, sdílení běžných radostí a starostí. S dětmi mám oboustranně velmi pevný vztah, protože jsme společně provozovali spoustu aktivit – oba jsme se dětem maximálně věnovali a piplali se s nimi. Rozvod a jít od sebe je v dané situaci zřejmě jediné rozumné řešení. Přikláním se rovněž k názoru, že děti poznají, že se k sobě s manželkou tzv. nemáme a než žít ve falešné představě fungující rodiny, je lepší děti postavit před hotovou věc.

Možná by mi pomohla zkušenost někoho jiného, kdo se dostal do podobné situace, tj. náhlé odloučení od rodiny, na které byl závislý. Do budoucna počítám s tím, že zřejmě nezůstanu sám. Jde se však současně věnovat svým bývalým dětem a nové rodině, když mám např. jen 4 týdny dovolené.

Michael