Re: Posílat vnuka do školky nebo ne?

Školka pro našeho syna sice zatím není úplně aktuální, neboť připadá v úvahu až za rok, ale už dneska nad ní samozřejmě přemýšlíme. Popravdě řečeno, člověk, který si přečte příspěvky v této rubrice, aby si připadal pomalu jako krkavčí matka, když své dítě do školky dát chce. Jsme v tomto už v zásadě rozhodnuti, s tím, že zprvu by chodil jen na část dne a někdy by třeba nešel vůbec. Nechceme ho ale dát do první školky, která se nám namane, naopak, dáváme si na výběru docela záležet. Možná se to někomu zdá brzy, přemýšlet o školce od tří let, nota bene u dítěte, kterému jsou teprve dva. Ovšem, my nechceme dát syna do školky proto, aby se tam otrkal a nebyl pak později ve škole a podobně zbytečně vykulený, ale především proto, že už dneska se neustále dožaduje přítomnosti jiných dětí, v jejich společnosti doslova pookřeje a je vidět, jak je nadšený. Podobné je to u něj ostatně i ve společnosti dospělých, hlavně, že se kolem něj něco děje. Pozoruji, že když jsem se synem doma a zrovna nikam do společnosti nezamíříme, nudí se. A to, podotýkám, si spolu hrajeme, vymýšlím různé činnosti, vyrábíme spolu něco, kreslíme si, lepíme, sázíme bylinky, vaříme a děláme spoustu dalších věcí, asi ostatně jako i jiné rodiny. Navíc, syn nejen že má rád společnost a změnu, je také velmi temperamentní a čilý, takže jej třeba moje maminka ještě nikdy nehlídala, protože tvrdí, že by to nezvládla, což je docela dobře možné. Tím chci jenom říct to, že u nás nepřipadá v úvahu model rodina s pomocí babičky, ostatně také proto, že obě dvě babičky chodí do práce. Uvidíme, jestli bude syn nadšený z toho, až bude chodit do školky, ale spíše bych si tipla že ano - když pro něj přijdu třeba do MC, kam si chodí hrát s dětmi, posílá mě ještě pryč a nechce odejít. Prostě není to typ, který se tzv. drží máminých sukní, takže si myslím, že by to ani nebyla žádná moje zásluha, kdybych s ním byla doma třeba do jeho pěti či šesti let. Soudíme, že mu školka přinese nové podněty, náměty pro hry a činnosti, které mu doma prostě nemůžeme nabídnout. Podotýkám, že důvodem proč uvažujeme o školce, není ani to, že se chci vrátit do zaměstnání. Budeme mít na jaře další miminko, ani o ono ovšem rozhodně není tím důvodem. Pokud jde o práci, ta moje se naštěstí dá vykonávat po večerech a po ránech doma, eventuálně přes den, když je chvilka klidu či se synovi věnuje můj manžel. Nikdy jsem proto pracovat nepřestala, ale syn tím podle všeho nijak netrpěl. Tohle uvádím pro to, že by samozřejmě bylo možné, s chozením do školky přestat, kdyby to nějak nekalapalo. Zajímají mě další názory na to zda, zda dávat děti do školky, proto doufám, že se zase někdo ozve a případně přidá své zkušenosti. Já zatím asi nejvíce inklinuji k tomu, co uvedl v jedné svoji knize Zdeněk Matějček, je to zhruba takhle - zatímco jesle jsou pro rodiče a děti by si je nikdy nevymyslely, školky jsou pro právě děti.